neděle 5. května 2019

Kde je svět dnes a kde byl před padesáti lety






Mobil, chytrý mobil, tablet, hodinky, počítač, platební karta. Nevím, na kolik způsobů se dá dnes telefonovat, co ale vím, že letos tomu bude 136 let, kdy poprvé zazvonil telefon v Liberci. 1. listopadu roku 1883 vyšel knižně první telefonicky seznam, který obsahoval 10 čísel majitelů telefonu na kličku a 12 jmen a čísel těch, co na telefon čekali.

V sedmdesátých letech minulého století měl Liberec 100.000 obyvatel a telefonní seznam města obsahoval už na šest tisíc abonentů a nejméně tisícovku žádostí o zavedení telefonu. Pokrok v této oblasti komunikace kráčel kupředu, jak vidno, mílovými kroky. V sedmdesátých letech 20. století už jsme byli tak daleko, že do blízkého Jablonce nad Nisou bylo možno volat přímo, bez předchozího ohlašování meziměstského hovoru. Vytočili jste jednoduše předvolbu 91, anebo Prahu s předčíslím 72 a potom to náhle šlo rychle, jak na porodnickém sále. Operátor sem, operátoři tam, ceny za volání jako na kolotoči.

Postupně přibývaly nové telefony, které uměly počítat, překládat, přehrávat hudbu, nahrávat, měřit tlak a další funkce, o kterých my důchodci povětšinou už nemáme ani ponětí. A pokud dáte dětem vybrat si, koho by si vzali s sebou na pustý ostrov, zda maminku nebo telefon, tak si vyberou telefon.

K dnešnímu dni se počet obyvatel se nezměnil, počet majitelů mobilních telefonů nedovedu odhadnout, ale bude dozajista větší než oněch zmíněných 100.000 obyvatel města. Tenhle chytrý pazourek dokázal něco, co nemá v dějinách lidstva obdoby. Před padesáti lety měl doma telefon málokdo z nás a nedej bože, aby na tom byl jako můj otec. Tomu státní bezpečnost odepřela vlastnit telefon z důvodu eventuální možnosti poškození zájmů státu. Měl příbuzné v kapitalistické cizině a to si dovolil příliš, mít bráchu v cizině.

Svět bez telefonu si dnes neumíme představit, ani dobu, kdy policista v utajení mohl rozhodovat o tom, kdo může a smí vlastnit telefon. Svět se díky době změnil a telefon patří do rukou všem bez omezení. Jsme o padesát let moudřejší. A telefon? Každý rok přichází s něčím novým a umí všechno. Umí víc než já, nebo vy a naše děti? Pro ně se stal běžnou samozřejmostí. Ať tomu tak zůstane už navěky. Je to mé velké přání. Škoda jen, že můj tatínek se toho nedožil.

Žádné komentáře: