Píši Vám, kočičkám

Píši Vám, všem kočkám, které jsem kdy potkal. Vám všem, mourovatým i těm s očima jak Kleopatra, divokým i mazlivým. Píši Vám, a věřím, že Vám to i někdo přečte. Siamským, perským, z Liberce i z Vesce. Píši číčám, co mi ukázala svá koťata a těm z Chrastavy, co mě už nezdraví. Píši Vám, co vážíte 3 kila i těm, co jste pěkně přibraly. Píši všem, co kupují krmení, a když to na ně přijde, jdu jim z cesty a říkám si, že tohle špatní lidé neznají.

Teď píši všem, co Vás mají. Líp je říct, že kočky jsou zvláštním plemenem a jen tak někoho neposlouchají. Píši všem, co to nechtějí změnit a berou kočku jako člena rodiny. Ještě, že nemusí do školy. Píši Vám, co se necháte škrábat za uchem, co jste i mými přáteli.

Kočka není pes, kočka umí víc. Leze po stromech a číhá na ptáky. Píši Vám, co nemáte kočky rádi, co topíte koťata a po kočkách házíte kameny. Nejste mými kamarády a až jednou kočka vyroste, uloví si Vás taky. Píši všem, kteří nevíte, co kočka umí. Umí Vás i zbavit chmur, přejídání se, kouření, závislosti na počítači.

Píše všem, co mají chuť to s kočkou zkusit. Všem, co se nebojí spálit mosty, vyhodit psa, zkusit jít po dobrodružné stezce a začít lovit myši. Udělat ten krok do neznáma. Okotit se. Jít a být jedním z těch, kteří kočky milují.

Píši Vám, kočičkám, co jsou předzvěstí jara, hlavně však těm nohatým, co mají nalakované drápky, nehtíky. Špičatý chrup. Chlupaté uši. Jak jsem starý, tak vím, co se patří. Slavíme spolu, kupuji jim prezenty.

Píši Vám a nestydím se říkat nahlas, že kočky mi byly vším. Ráno mě doprovázely k plotu, k brance, na chodník. Večer, když jsem se vracel domů, vedl jsem si taky jednu na sklenku vína, zapálit svíčku, cigaretu… Kočky mne provázely, dávaly i braly sílu. Píši všem, které to se mnou uměly. Stát, ležet, běžet, lízat mi ruku, čenich na čenich.

Kočka má jiné hodnoty než hranostaj, nebo pes. Svět je s nimi krásnější, barvy jasnější. Mňau, co kočka kolem šíří, je jazyk univerzální, přátelský. Něco jiného je, když syčí, sekne pacičkou a řekne: „Pro dnešek dost, to stačí. Běž vypnout televizi, zhasni, jdeme spát!“

Ano, když píši Vám, obyčejně si přitom svítím. Teď Vám píši a přeji si jen jedno: aby dnes nepršelo. Kočky déšť nesnášejí. Já ho taky nemusím. Splihnou jim šaty, vlasy a nemají chuť si hrát. Nejsou ve své kůži.

Píši Vám a myslím i na ostatní. Stárneme a vše kolem nás už není, jako bylo ještě před pár lety. Dnes už tak moc kočky nehoním, nehladím. Bojím se všech možných alergických reakcí. Nepřestávám však věřit, že se mi to zlepší, že se bude čím chlubit na stará kolena v kruhu svých nejbližších.

Píši Vám, nezapomeňte je krmit. Ubudou agresivní hlodavci a na světě bude líp. Ať žijí kočky a všichni, co je milují a rozmazlují!