Píši Vám, kopcům kolem Ještěda a z něho dál,
kam až dohlédám. Ku Praze přes Wartenberg, Bősig, jak Němci říkali Ralsku a
kopcům blízkých Máchovu jezeru. Píši Vám, Tlustci, o který se dnes perou těžaři
kamene. Klíči v Lužických horách, kopcům, na kterých stojí strážní hrady Sudet
Hamrštejn, Lemberk, Tolštejn a Roimund. Po některých zůstala jen hromada suti,
po jiných obývací pokoje, ale i legenda, jako ta o svaté Zdislavě. Píši Vám,
kopce na straně půlnoční, které nás tunelem spojují se Záhvozdím, Raspenavou, Frýdlantskem,
lužickým Srbskem a dál k Baltu, k Baltskému moři.
Teď píši Vám, Turnováci, Semiláci a Jablonečáci.
Tam všude, až kam dohlédnu z Ještědu. Na Kozákov, do Krkonoš, na Trosky.
Do kraje, kam z Liberce odjela zpod kopce, kdysi před 170 lety první vlaková
souprava. Dívám se z vlaku na červenou hlínu, na místa kde si to rozdali taky
už pěkně dávno vojska jedněch Němců s druhými. Všude tady kolem žili Němci s
Čechy a Židy. Dvacáté století minulo a s ním i sen, že díky pokroku a revoluční
technice si budeme rozumět. Nerozumíme si.
Snad i proto píši Vám a občas se mi udělá
zle, vzpomenu-li si na koncentrační tábory a zavražděné členy mé rodiny v
Osvětimi i tatínkovy vysídlené bratrance o pár let později.
I proto teď píši řekám této oblasti. Nise,
co teče pod námi, Ploučnic, Jeřici, Kamenici, přeslavnému Labi, kterému Němci i
Rusové shodně říkají Elbe. Potokům, potůčkům v lese, co se objeví, když v kopcích kraje taje sníh.
Píši Vám, podhůrským, ale i na kopcích
stojícím chalupám, kozím chlívkům, mačkárnám tyčového skla, stodolám, co jich
tu stojí a voní senem. Kozám, králíkům, kravičkám.
Píši Vám, co máte všude stát auta, garážím
všude ve stráních, na cestách. Píši Vám, kteří jste zde doma i všem, kteří sem
jezdíte lyžovat, když napadne sníh v pohraničí na kopce, které se vídáváš z Ještědu.
Jsou tu jak na dlani. Vidíš ku Praze, do Krušných hor, ikonických Jizerek a
Krkonoš, do kraje jezer, rybníků a cest země, která tu bude stále, a ze které
se budou těšit všichni bez rozdílu. Která přinese ještě víc radosti, než
stačila dát nám, rodičům našich dětí. Píši Vám a raduji se z každého dne, kdy
svítí slunce, prší, nebo padá sníh. I špatné počasí sem patří, tak jako lidé,
co tuhle zemi milují.
Žádné komentáře:
Okomentovat