Žil
jsem v době, kdy kluci do školy nosili pumpky, kalhoty pod kolena a k tomu
vysoké ponožky a holky copy, které jim maminky pletly, protože nespěchaly ráno
do práce. Muž je všechny uživil z jedné výplaty.
Žil jsem v době, kdy se mléko nalévalo
v obchodě do bandasek a před obchody se šlapalo do ohrádek s vápnem, což
mělo zabránit slintavce krav. Pamatuji dobu, kdy kolem nás jezdila takzvaná „trofejní“
nákladní auta a prapodivná na dřevoplyn, osobní, kdy Tatraplán byl svou kapotou
první vlaštovkou mezi auty se stále skosenou zadní stěnou a směrovkami na odbočení,
co se vysouvala z auta, jak ručičky batolat.
Žil jsem v době, kdy se chleba dal
jíst i po třech dnech a med nebyl ředěný vodou. Kdy slepci chodili dům od domu,
nabízeli poštovní obálky a nikdo by je nikdy neztotožnil se současnými
"šmejdy". Pamatuji si silnice první třídy, na kterých jsme kopali do
meruny, protože doprava nákladů z fabrik se realizovala po železnici.
Pamatuji dobu, kdy lidé na vesnici povětšinou neměli proč zamykat, kdy uhlí
sice bylo na záznam, ale nepamatuji se, že by na ulici byli v zimě mrzli
bezdomovci…
Žil jsem v době začínající televize, kdy i
ten primitivní černobílý program k nám dovedl sousedy, aby se podívali i na „chvilku
poezie“, přímé přenosy z krasobruslení, hokeje, pondělní slovenská
divadelní představení. Žil jsem v době kalamářů, inkoustu a poctivého namáčení
násadky s perem před každým dlouhým slovem. Kdy byl v obci jeden telefon a
zavolat sanitku k tátovu žlučníkovému záchvatu znamenalo běžet do nejbližší
továrny na vrátnici. Pamatuji se, že pionýrský tábor v létě o prázdninách
platili revoluční odbory, my se na něj těšili a rodiče za ně neplatili.
Pamatuji dobu, kdy po kolejích jezdila
čadící monstra, jejichž jiskry zapalovaly zralé obilí u trati. Pamatuji první
spartakiády, Liberecké výstavní trhy, policajty na křižovatkách, kteří ručně
řídili dopravu i obrovského neonového papouška na zdi na náměstí F.X Šaldy v Liberci.
Prázdné Jizerky a tamtéž chalupy po Němcích, které nikdo nechtěl ani zadarmo.
Žil jsem v době, kdy se chodilo do
hospod na pivo za necelé 2 Kč, kdy mě holič stál také tolik, jako kino. Kdy jsem
chodil v sobotu do školy a táta do práce. Kdy základní vojenský výcvik trval
dva roky a všichni jsme jej absolvovali až na ty, co měli "modrou
knížku", legitimaci těch, kteří ze zdravotních důvodů nenarukovali.
Žil jsem v době, kdy nebyly v
obchodech běžně k dostání kuřata, párky, banány a mandarinky, kdy Vánoce byly o
vánočním stromku se svíčkami a s knížkami pro všechny. Lyže byly ze dřeva se
zobáčky a k tomu bačkorová vázání. Kdy židovské hřbitovy zarůstaly křovím a
mrtvé na křesťanský hřbitov vozily smuteční kočáry. Ženské nosily šátky, mužský
rádiovky a klobouky. Vlak Žitavou u sousedů jen projížděl a nestavěl, dětskou pochoutkou
byla mejdlíčka, bonbóny fialky a barevné suky. Žil jsem v době, která
nebyla zas tak špatná, abych neřekl: Stýská se mi…
Žádné komentáře:
Okomentovat