neděle 5. května 2019

Vzácné kamení




Co si tak kluk v patnácti letech mohl přát? Kolo Eska bez přehazovačky a řídítek, kterým se říkalo „berany“ jsem nechtěl. Darovanému koni na chrup nekoukej, přál jsem si geologické kladívko. Kozákov, hora plná vzácného kamení, byla kousek za kopcem a já měl sen hledat granáty. České granáty, co se tam všude povalují, budou nalezeny a zušlechtěny. Po jejich nálezu jsem se chtěl pustit do jejich broušení.

Vzorem mi byl předchůdce, neméně slavný rodák vévoda frýdlantsko-liberecký Albrecht z Valdštejna, jemuž kdysi Kozákov s celým okolím patřil. Francouzskému vyslanci se chlubil, že má na svém panství horu, která drahokamy nese. Proč ne já?

První jízdu za nimi sponzoroval táta. Vyrazili jsme. Už Karel IV., podle kronikáře města Rovenska, dal na Kozákově otevřít čtyři lomy na „chalcedonys, achatis a tirkis“. Vlachy povolal, aby kámen brousili a domácí lid tomuto umění učili… Táta to bral rovnou čárou od silnice k nejbližšímu lomu. Asi to byl ten na achatis.

Kladívko bušilo bez přestávky, kámen odskakoval a štípal se achatis. Kolem nás leželo šutrů s peckami, až jsem si představoval, že jsem špaček na třešni a pod stromem je už kupa pecek. Ty v kamení vypadaly úžasně a já štěstím nevěděl, kam dřív skočit. Už jsem se viděl, jak mám v ruce pověření, budu hlavním hledačem a nic mě nezastaví.

Říká se, že všechno už tu jednou bylo. A bylo… Záliba císaře Rudolfa II. v umění a vzácnostech probudila v Čechách čilý sběratelský ruch. Byli to hlavně Italové a naši předci, kteří hledali, sbírali drahé kovy a kameny po celé zemi. Stalo se, že český alchymista Tadeáš Budek, farář z Týna u Rovenska, dostal roku 1601 od Rudolfa II. císařské privilegium, aby sám jediný mohl v celém Podkrkonoší sbírat vzácné drahokamy. K tomu si pořídil červený prapor s černým orlem a s tímto znamením a četnou družinou vydával se do okolí Turnova. To mě odradilo. Ten prapor s orlem a četná družina.

Granátové peklo skončilo vlastně dřív, než začalo. Bohužel granát není světovou módou. Snad mu ublížili ty větší ze zámoří, či snaha zasazovat český granát do stříbra, a ne do zlata. Bůh sám ví, proč šperk s českým granátem už není snem dětských duší, proč si jej cizinci nekupují v lázeňských městech, jako dřív jako chutné lázeňské oplatky.

Pro mě se stalo geologické kladívko z té jediné slavné výpravy na Kozákov vzácnou relikvií, věcí, která mě doprovází celou dlouhou cestu životem. Přežilo stěhování i ztráty nejbližších. Je tady a čeká na další kluky nebo holky, co to jednou také zkusí s hledáním vzácného kamení.

Žádné komentáře: