Před 144 lety, 24. června roku 1866 pruská armáda obsadila Liberec a Liberecký zámek se stal na jistou dobu sídlem pruského krále, sídlem pruské vlády a generálního štábu pruské armády. Všechny uvedené instituce usazené v Liberci pracovaly stejně jako v Berlíně.
Na jednání pruské vlády v Liberci docházelo často ke sporům mezi předsedou vládyOtto Bismarckem a ministrem války, generálem Rohnem. Na jednom z jednání libereckého kabinetu ve městě pod Ještědem upozornil Bismarck generála Rohna na skutečnost, že by měl lépe zajistit bezpečnost berlínského monarchy, vlády i generálního štábu, neboť jeho výzvědná služba zjistila, že nedaleko Liberce operuje silný oddíl saské jízdy – spojence Rakouska. Oddíl by mohl na Liberec zaútočit a celé vedení pruského státu i armády lehce zajmout, čímž by Prusko válku v roce 1866 prohrálo.
Ministra Rohna se kritika dotkla, ale faktem zůstalo, že v Liberci byli pouze vojáci týlových jednotek. Aby Bismarckovu kritiku otupil, prohlásil, že předseda vlády se především bojí o svou bezpečnost. Ten, aby dokázal svou statečnost, našel si ubytování mimo zámek a to v dnešní ulici 8. března č.p. 13, naproti bývalé tiskárně Severografia. Nebylo to tedy daleko od zámku, takže zůstal nablízku, kdykoli k dispozici pruskému králi.
K Bismarckovu ubytování v libereckém civilním domě se pojí zajímavá historka. Když prý přicházel ve vojenské uniformě se svým pobočníkem do nového bytu, přišel se na hosty také podívat v doprovodu služky i malý synek majitele domu. Měl na hlavě papírovou čepici, na rameni dřevěnou pušku a za pasem malou šavličku. Bismarck se dal s chlapečkem do řeči a pochopitelně se ho zeptal, zda bude také vojákem. Dočkal se však odpovědi, kterou nečekal: „Budu vojákem, abych mohl všechny nenáviděné Prusy postřílet!“ Služka, to se ví, zbledla jako křída, popadla chlapce a odvedla jej rychle z dohledu zkoprnělého Bismarcka.
Když se po pár dnech pruská vláda, král a generální štáb stěhovali na opuštěný Sychrov ( celá Rohanova rodina odjela do Vídně), poslal Bismarck služce několik stříbrných tolarů s poznámkou, že je to odměna za úklid pokoje, ve kterém bydlel a také náhrada za ten úlek při jeho příchodu...
Pruský král ze Sychrova poslal knížeti Rohanovi telegram, ve kterém mu poděkoval za ubytování. V té době se už naplno rozhořely boje Prusko-Rakouské války, kterou Rakousko fatálně prohrálo. Telegram, tehdy vypravený ze Sychrova, musel „obejít“ válečnou oblast přes neutrální státy a svým putováním se pruskému panopvníkovi notně prodražil.
Tato válka ovšem nebyla jen válkou galantních telegramů a darovaných tolarů. Je třeba vzpomenout i mnoha jejích obětí, které v okolí Liberce odpočívají už 144 let po střetnutí u Chrastavy, nad Machníněm, v Ostašově a především z velké bitvy mezi Vescem a Dlouhými Mosty. Pomníčky a hroby padlých vojáků obou válčících stran připomínají padlé ve válce převážně Němců proti Němcům na našem území.
Žádné komentáře:
Okomentovat