Zákon shromažďovací

 „Rozejděte se!“ Asi to znáte. Kdysi to výhružně znělo za našimi zády, když se kamarádi bavili tím, že pokud se zastavíme, budeme už tři a porušíme literu zákona. Porušíme jeden ze sloupů, na němž stálo staré Rakousko, zákon shromažďovací, kdy se říkalo, že starý pán ve Vídni nepřeje „bunktování“ a shromažďování..
 Ale například turnovští , ti se spolkovému životu nevyhýbali. V roce 1908 bylo jen v Turnově téměř 60 spolků a byli to nějaké spolky! Mezi libozvučné lze zařadit Stůl pravdy pro podporu chudé školní mládeže, Katolickou politickou jednotu pro vikární okres Turnovský, Spolek mládenecký, Klub českých velocipedistů Turnov. Mezi spolky odborné se řadila místní skupina Národního sdružení okresních cestářů, Hostinského pomocnictva, Brusičů drahokamů. Mezi různé lze pak zařadit například Spolek pro zřízení Riegrovy mohyly na Kozákově, Pro vystavění a zřízení národně-sociálního domu v Turnově...
 Jak vidno, když přišel turnovák z práce, nemusel zapínat počítač, jako dnes, pospíchat do autoškoly či na nákup do supermarketu. Pradědové měli jiné záliby. Pouhé jedno století dokázalo, vyhnat z lidí touhy po kolektivizaci a společné práci pro veřejnost. Dálky se změnily na centimetr a to, co bývalo na dosah ruky zmizelo v dáli. Už se neumíme družit a dnes pouze výjimkky potvrzují pravidlo.
 Později přišly na svět brigády, akce Z a subotniky, které, dnes zavrženy, oddělily od sebe sousedy, lůidi z jednoho panláku, ulice. Lidé se potkávají, ale už se neznají. Sice se pozdraví, psy vyvenčí, jednou za 4 roky společně zavolí, ale už se nedruží. Ani dobrovolně ani z vůle úřadů. Nemusí. Mají svá politická přesvědčení a občanské svobody. Žel i díky tomu narůstá mezi nimi nevraživost a nesnášenlivost, jako by si něčím škodili. 
 Čím to je? Na to by měl odpověď hledat každý sám v sobě. Přestáváme být lidmi, stávají se z nás individualisté, kteří vidí jen sebe a své rodiny. Škoda těch spolků a společných brigád na stavbách mateřských školek, hřišť, a prodejen „Jednot“ na vesnicích, na chmelu a na bramborách.
 Vylili jsme vaničku i s dítětem. Za to máme nové, fajnové politické strany, škaredé, hamižné a xenofóbní politiky, kteří nás oblbují předvolebními sliby a pak, dnešní realitu, kde přetrvává sobectví nad solidaritou.