Nevím, jak často zavítali čeští králové návštěvou do Liberce, Jablonce či na Turnovsko, ale moc často to nebývalo. Jablonec a Liberec navštívil císař rakouský a král český Josef II. roku 1766. Co mi v paměti ze školy utkvělo bylo, že v Liberci na zámku onoho památného dne 1. července dopoledne vyslechl víc jak sto prosebníků, převzal spis od hrádeckých sousedů a přes Jablonec putoval dál do Vrchlabí a do Slezska. Jak se mu v Liberci na zámku spalo nevím, ale než si šel lehnout, uspořádal slušnou hostinu pro významné liberecké občany.
Král necestoval po své zemi jen tak, z plezíru. Uvědomil si, že stát, který řídí jako spoluvladař se svou mamá (císařovnou Marií Terezií) postrádá „sociální solidaritu“, kterážto kategorie sociální politiky ani dnes pravicovým politikům naší země nic neříká. Podnikal cesty po Čechách, aby přispěl k nápravě škod a pomohl trpícím chudým a nemajetným. Osvícený to čin mocnáře, byť byl světlou výjimkou, alespoň z části řešil slepotu a zatvrzelost šlechty, která své poddané vysávala do morku kostí. Až na výjimky, pochopitelně.
Mezi takové patřil, žel jako bílá vrána do hejna černých slepic, hrabě Emanuel Filibert, majitel Turnova. Ten nechal například ve městě otevřít roku 1768 třetí lékárnu v kraji (po Liberci a České Lípě). Pomohl k prosperitě řemesel tím, že vrátil městu právo vařit pivo, otevřel masné krámy a povolal do města odborníky z Itálie nejen k obnově broušení drahého kamení, ale i k povznesení marketingu k odbytu zboží za hranicemi města.
Stát, po všech těch válečných útrapách 18. století v okolí Liberce a Turnova chtěl razantně řešit státní dluh svých financí. V život uvedené fictitium v podobě vývozního cla v letech 1756-58 fakticky ochromilo „platební schopnost“ turnovských brusičů, obchodníků a všech těch „kamenářů“, kteří na „komposicích“ původně pracovali. Turnovské zboží nově zatížené daněmi začalo ztrácet na konkurenceschopnosti.
Vraťme se k návštěvě Josefa II. v našem regionu. 14. října roku 1771 se Turnov dočkal návštěvy v dějinách města těžko srovnatelné. Dobové zprávy líčí, jak po ránu kolem desáté hodiny vjel do města za ohromného účastenství turnovských i sousedů z okolních vsí. Město bylo slavnostně vyzdobeno. Kočár zastavil na náměstí, císař vystoupil a ukázal se obecnému lidu.Poté turnovský purkmistr Jan Anton podal císaři petici, kterou Josef II. milostivě přijal.
Josef II., jako spoluvladař, postupně dosáhl požadovaných změn. To postupně znamenalo i několik let a přineslo i k nám do kraje selské bouře a jejich kruté potlačení. Napomohlo ale k urychlenému řešení sociální situace, ke zrušení roboty na panském, osobního poddanství a zmenšení dávek. Přesto, že náprava křivd a těžký život našich pradědečků a prababiček se návštěvou Josefa II. nezměnil ze dne na den, zůstává v paměti národa panovníkova snaha o řešení chudoby jako velká čin velkého českého krále.
Žádné komentáře:
Okomentovat