Na to se ptají tažní ptáci, kteří se rok, co rok, vrací. Tajemný radar ponorky našich srdcí, nohy, co v bačkorách pevně vězí. Též vlaštovky jej mají. Ti všichni zcela neomylně přes pevniny, moře, hory, zamíří do přístavu. Kdysi jsme tomu všemu říkali být doma za pecí. Mít doma kdesi suchý kout, kde voní mámino vyprané prádlo, vařené brambory a v kastrolu omáčka. Na polici ve sklenici je med, mák a strouhanka. Krabička sirek, od nepaměti se svíčkou, když snad nedej bože zhaslo a máma měla v troubě králíka…
Tak nějak voní mě i tobě domov. Vlaštovčí hnízdo nahoře pod trámem, v krovu, kde každoročně přichází na svět nové a nové… Domovem může být i bouda z plechu, oblouk betonu pod mostem, studená místnost s jedním kohoutkem studené vody a rezavým dřezem. Domovem může být i vězeňská cela. Studená chata, co zbyla po rozvodu. Domov důchodců nebo i špitál. 3+1 v paneláku. Drahá mansarda či dražší apartmá v honosné vile. Všude může být dobře, všude se můžeš cítit doma. I v červeném stanu na kře ledové. V kokpitu letadla, v batyskafu. V koši balonu ve stratosféře. V chatě Pygmejů. Domov je nora králičí, hnízdo orla, supa, co vláčí mršinu, či kolo na komínu a na něm čáp.. Ovečce za přístřeší stačí převis skály a šnek zná domov jen z povídání…
Všichni mají svou adresu. Voják, co bydlí v kasárnách, pacient v nemocnici. Svišť, který bydlí v Tatrách, student na kolejích, bezdomovec, co jezdí pořád tramvají. Ti všichni přechodně někde žijí. Domov má i workoholik, co spí v práci. Hasič, co nebyl pár dní doma. Včela má úl, noru sysel, i ten, co světem bloudí. Dítě, které odpočívá v kočárku, rorýs, co spí za letu, kondor ve vysokých Andách. Had ploskolebec v horkém písku, ryba co nemá nic a spí ve vodním proudu, roztoč, o kterém nevím nic tak, jako o bleše v psím kožichu. Domov má myška pod kořeny stromů, milenka u svého muže.
Pionýrský šátek v bývalém rudém koutku, bota v botníku, příbor v příborníku, cukr v cukřence. Všichni máme své místo na téhle planetě a i ta má své místo – domov v téhle sluneční soustavě.
Dovolat se domů dá někdy spoustu práce. A když máš smůlu, uslyšíš, nejsem doma, ale nevěšte hlavu, já se ozvu až doma budu….
Žádné komentáře:
Okomentovat