Je
2.srpna roku 2015 – Den suchého zipu. To praví můj stolní
kalendář, na který se právě dívám. Čím je dnešní den ještě
významný? Snad i tím, že jsem jel z Krompachu (Liberecký
kraj) do Johnsdorfu (okres Görlitz) blízko Ojbína a Žitavy po mně
zcela neznámé zemské stezce a byl mile překvapen, co všechno
máme za humny.
Nesmírně
hezký pocit musí mít každý, kdo do tohoto koutu naší republiky
zavítá. Za našimi pohraničními hvozdy, kde hranice protíná
Lužické hory, je Žitavsko. Dřív velmi významná část Koruny
české, dnes saské sousedství vzdálené, coby kamenem dohodil.
Hraniční přechod, díky evropské unii bez kontrol.
Na
pomezí této části Libereckého kraje, jen pár kilometrů od
sebe, jsou tři hraniční automobilové přechody. Nádherné
počasí, Den suchého zipu, nebe bez mráčků. Co víc si přát?
Snad jenom, aby se nevrátily staré „zlaté“ časy celníků a
cizinecké policie na přechodech k našim sousedům v EU.
Soused,
co bydlí pod námi, mi při této příležitosti dal nahlédnout do
dokumentů, které si schoval a přivezl z emigrace v západním
Německu: „Celnice Liberec, Gottwaldovo nám 121. Sdělení –
Knedlíky v prášku – dle vyhlášky 59/1980 Sb. Zákaz
vývozu. Nepovoleno z důvodů toho, že se jedná o polotovar,
který se obvykle jako dar k významným událostem nedává –
7.10.85.“ Podpis nečitelný…
Jak
vám je po přečtení takového dokumentu starého třicet let? Je
jako z jiné planety, jako z jiného světa. Otázka zní,
co vedlo celníky k tomu nepustit z Čech knedlíky v prášku.
Proč nemávli rukou a neřekli: Další...
Ano,
dnes slavíme Den suchého zipu. To je vzácný den – pro někoho
jistě, ale tady je doklad toho, že svět se skutečně
zbláznil, a že je, a bylo možné všechno. Tak jako Den suchého
zipu. Den, kdy není nic nemožné, a kdy člověk může slavit
všechno, měl by se zastavit a svíčku zapálit. Dík přírodě
máme suchý zip, ta samá náš druh pozdvihla. Ta dosud toleruje
naše „fópá“, to občasné až časté šlápnutí vedle,
nenávist jedněch k druhým. Až se jednou zase chopí moci,
vezme nám, co jsme zneužili v neoprávněný prospěch.
Budeme
se stěhovat zpět do korun stromů a zápasit se šimpanzi o vládu
nad větvemi. I k tomu může dojít, pokud překročíme hráz.
Závist se nedá zkrotit jinak, než odebráním licence bytí,
kterého si ne každý váží…
Čekám
jen na to a měl by být, o tom jsem přesvědčen, Den slušného
chování, Den bez anonymů. Den, kdy slunce jenom hřeje. Spousty
vody k pití, čistého vzduchu, všeho, co člověk dělá a je
to ku prospěchu všem. Den suchého zipu je jen začátek. Přijde i
Den bez kouření a alkoholu, bez drog, bez výbušnin a všeho, co
lidem škodí, Den všech lidí, co nepomlouvají a přejí druhým.
Až
nastane den po obědě, kdy se planeta rozhodne, že si lehne a
odpočine po té dřině, budeme jenom vzpomínat, jaké to bylo
v minulé době, kdy to vypadalo, že už je Země na lopatě.
Žádné komentáře:
Okomentovat