Růžové
brýle, brýle mámení, brýle, bez kterých svět není… Ano,
pomáhají nám. Bez nich vidím skoro nic… Jestli něco prodražilo
oproti světu, co tu byl, pak to jsou obroučky brýlí, práce
optika, očního specialisty. Něco o tom vím. Brýle nosím od
puberty.
V Liberci
byla jedna optika pro 100.000 lidí. To nepochopím…. A přesto
stíhala. Krcálek, menší už nemohl být, naproti radnici.
Tři-čtyři stálí zaměstnanci, týdenní dodací lhůty. Co bylo
nejhorší? Výběr obrouček. Nevím, dvacet, padesát, jedna
prosklená skříň. Ochota vyhovět, úsměv, zaplatím… Tenkrát
bylo toho víc na účet státu, my platili jenom malé doplatky.
Zahraniční
časopisy byly plné fantastických obrouček, samozabarvovacích
skel, ale ty ceny. Marka za čtrnáct, kde na to vzít? Co dřív?
Džíny, nebo si nechat přivézt ze západu radiotechniku, obroučky
k brýlím? To jsme si ještě říkali, co je z ciziny, to je
kvalitní. Snad i bylo. Bejvávalo. Nic v té době nebylo
z Číny.
Děda
Artur, co nosil brýle už za první republiky, mi říkal, že
opravdové, skutečné, fajnové brýle musí být ze želvoviny.
Popravdě, neviděl jsem je nikdy. Vím, že jsou brýle různé. Mě
na vojně potrápili s brýlemi do plynové masky. Vím, že
existují brýle pro chirurgy, brýle co přechází z vidění
do dálky na blízko, co mění barvu skel, brýle pro potápěče,
motoristické, svářečské. Určitě budou ještě další, třeba
pro filatelisty, odborníky pro práci s nanovlákny, s
drahokamy, specialisty na cokoli, co potřebuje silné rozlišení…
Pořád
se mi vybavuje ta jedna „Optika“ v minulosti pro celou
metropoli, která v osmdesátých letech minulého století
více-méně postačila všem slabozrakým, dalekozrakým a ještě
prodávala brýle sluneční. Ono to bude obdobné jako s libereckými
lékárnami. Laik by řekl, že „holt“ špatně vidíme, jsme víc
nemocní… Pravda bude někde jinde. Tam, odkud se bere posun, vývoj
od jednoduchého k modernějšímu, žel od kvality k dnešnímu
spotřebnímu zboží, hezkému na povrch, v čínské kvalitě,
nic to nevydrží…. Odpovídá to trendu současnosti, hezké, ale
tak na jednu sezónu - boty, barva, batohy…
Přesto
neodoláme. Jsou tu moderní brýle. Upoutají, zvýrazní tvář,
jsou opravdu hezké, ale, ale předražené. Dát dnes deset tisíc,
žádný problém a tak i tady jsme svědky akcí, dva za tři, slevy
podle data narození. Slevy si samosebou i tady zaplatíme, ale ten
pocit: mám to skoro zadarmo... To už není o špatném vidění, to
je útok na šedou kůru mozkovou. Protože, nikdo ještě
nevymyslel, jak se brýlí úplně zbavit a nezačínat si s nimi,
trpme, nosme je a plaťme. Je to kus lékařské nezbytnosti, jako
kus módy. Na cestě od starých brýlí se skly jako spodky skel od
pivních lahví k současným brýlím lehkých jako pírko, kdy
jejich nositelé ani neví, že je nosí. A že jim sluší.
Nuže,
co si budeme vyprávět. Kam se hrabou oční čočky – brýle
s parádními obroučkami nic na lopatka nepoloží….
Žádné komentáře:
Okomentovat