Je
to zvláštní. Je jako člověk. Na hony pozná lidí, kteří s ním
nechtějí diskutovat, kteří jdou kolem plotu a nejraději by
kousli. Ano, i tací mohou být lidé. Pozná, kdo jde kolem a nechce
ublížit, jen si domů nese pivo, rohlíky a cibuli. Kolem chodí i
ti, co si nesou v hlavě brouka, že jsou na světě důležití
a psi jsou jenom na zabití. Zlost jim kouká z očí. Kdyby je
nikdo neviděl, dělali by skutečně zlé věci. Závidí. Páníčkovi
novou střechu na baráku, hodnou ženu, že si natřel plot, psovi
novou boudu,….
Jsou
i lidé, co našemu psovi závidí i dřevěné piliny v boudě.
Páníčkovi, že se umí podepsat a čte noviny. Psovi, že je
čistý, že se koupe, že mu nepáchne z ústní dutiny. Kéž
by to mohl jeden říci o nich. Nejde to. Kdo jednou zalže, už
jinak mluvit neumí.
Pes
se dá hladit, od hodného si dá strčit ruku až ke stoličkám,
podá pac, kosti, tenisáky. Je přesně takový, jak jej v útulku
inzerovali. Lháře a podvodníka, lumpa, co krade a má dvě tváře
pozná a je jen do času, než je za ně chytne a kousne. Těším
se, až jej budou muset zachraňovat. Dám si pozor, abych se neuhnal
a jistě budu dlouho vzpomínat na povel, který říká „pusť!“.
Každý,
kdo se neumí představit, podat pac a popovídat si, toho já –
pes – chytnu za kalhoty a budu tak dlouho škubat, až si dotyčný
vzpomene na slušné vychování a připustí, že se tak chovají
jen blbí kluci, co si hrát nechtějí, lámou stromky a ucpávají
veřejné záchodky novinami a nesplachují. Nemáme rádi takové,
co se chovají jako prasátka, nemají rádi nic než sebe a své
názory. Těm všem náš psík ještě dává šanci, nekousne a
pokud zazvoní, představí se a mohou obhájit své názory.
To
pak vypijí spoustu kafe. Určitě někdo ustoupí, a pak jeden
druhého vyprovodí a pejsek bude taky rád, že nemusí kousat do
masa, do kosti. Hladím psa a je mi smutno, že se nemohu s někým
přít. S někým, kdo má tvář. Kdo neplive kolem sebe
jedovaté sliny, kdo by chtěl znát, kde je pravda a nechtěl mít
jen pravdu pro sebe. S takovým, co tohle neumí, není proč se
přít. Ten může rovnou topit v Osvětimi a mlátit lidi před
radnicí obušky. Může být odkudkoli, ale pokud nemá čest se
představit, pak ať mlčí a mlátí dál své bližní.
Mám
chuť zvracet, když si pomyslím, že mě zdraví anonym, pochlebuje
mi. Lituji, že já nejsem zlý pes, který umí, co já neumím.
Jednou přijde, a řekne dost
bylo špíny, zameteme si před prahy a budeme zas jako
obyčejný lidi. Nebudeme se schovávat za něco, co by chlap dělat
neměl. Nejsme už kluci a dělat si hanbu v tomhle věku se
nesluší. Ani pes by si kůrku od nás nevzal, pokud se slušní
lidi dozví, kdože je ten, kdo nemá dost sil a zůstává anonymní.
Žádné komentáře:
Okomentovat