úterý 27. listopadu 2018

Na hodně aktuální téma




Ach, ti naši bývalí feudálové, šlechtici! Ještě, že je T. G. M. včas prokoukl a vzal jim nadobro a navždy jejich tituly. Jedna část rodiny hot a druhá čehý, polovina pro Hitlera, druhá proti. Ferdinand Kinský pro Hitlera, Zdenko Radslav Kinský se staví na druhou stranu barikády. Zcela neutrální se snaží být Adolf Schwarzenberg. V jejich zámcích se povětšinou později zabydlí fašisté. Jejich obhájci to nemají po válce lehké, ale ani dnes, když požadují bývalé majetky zpět. A to nemluvím o tom, že řada z nich neumí žbleptnout česky tak, jako syn našeho současného, bývalého knížete Karla Schwarzenberga.

 No řekněte, není lepší nic nemít? Jde a šlo jim vždy většinou o peníze, pozemky a vliv na dění ve společnosti. Není to jen nekonečný příběh bohatých s takzvanou modrou krví. Příkladem je i Muchova Slovanská epopej, příběh až tragikomický, ale názorně ukazující, kam až mohou dojít dědické spory. A proto neodcházejme, nebo jen jako vítězové válečných polí.

Jsem z Liberce, tykám si s jeho primátorem, dnes už bývalým. Sympatický chlapík mající smůlu, že kope za jiný tým, než za ten, co vítězí. Už dávno jsem se ho chtěl zeptat: Když už má to krásné maďarské příjmení totožné s Lájošem Batthyanyim (1807 až 1849), zda jsou příbuzní třeba i hodně vzdálení? Lájoš byl kdysi velké zvíře. Předseda parlamentní maďarské vlády, vzdorovitě stojící v opozici vládě rakouské. Ta jej dala zastřelit. Stává se to a je jen dobře, že ne odstupujícím primátorům města Liberce. Byť i mnozí předešlí měli při odcházení namále. Jo, politika je jen pro silné žaludky a kožené kalhoty odolné proti oděru při šoupání se po židlích ze strany na stranu a pokud možno stále výš a výš.

 Je škoda, že se tak úzkostlivě šetří s medailemi. Dřív každý hejtman, úspěšný starosta či velký průmyslník dostával od panovníka řády, medaile, stuhy, označení, že je prověřený dodavatel, tajný rada, pobočník, ten, co dobře slouží c. k. monarchii. Kdo měl co dostat, k tomu sloužil pořadník a odsloužená léta, třeba i v opozici. A dostávali všichni: Češi, Poláci, Židé, Maďaři a bylo to tak správně. Anton Špelec ostrostřelec by rovněž mohl vyprávět. Kdeže jsou léta staré monarchie… Nechápu, proč by se měl do Prahy vracet zbořený Mariánský sloup. Nejsme katolickou zemí a rakousko-uherskou už taky ne. Máme jiné důležité problémy. Bavme se o vhodnosti označení našich hokejistů. Znak republiky zaměnit za lvíčka, který by se spíš hodil jako logo na konzervy, na pytlík dehydrované polévky s játrovými knedlíčky.

Někteří z nás zas berou věci kolem nás příliš vážně, tak jako sliby koaličních vlád. Myslím i těch na radnicích, kde si pohodlné židle na čas předplatila parta staronových přátel z hospůdky od naproti. Ti se rozhodli, že si už nebudou plivat do tváře, že to spolu dotáhnou až na vrchol kopce. U nás aspoň k lanovce na Ještěd. Tam nahoře už je ubytování a dobré jídlo snadno dostupné.

Žádné komentáře: