Ach, ti naši
bývalí feudálové, šlechtici! Ještě, že je T. G. M. včas prokoukl a vzal jim
nadobro a navždy jejich tituly. Jedna část rodiny hot a druhá čehý, polovina
pro Hitlera, druhá proti. Ferdinand Kinský pro Hitlera, Zdenko Radslav Kinský
se staví na druhou stranu barikády. Zcela neutrální se snaží být Adolf
Schwarzenberg. V jejich zámcích se povětšinou později zabydlí fašisté. Jejich
obhájci to nemají po válce lehké, ale ani dnes, když požadují bývalé majetky
zpět. A to nemluvím o tom, že řada z nich neumí žbleptnout česky tak, jako syn
našeho současného, bývalého knížete Karla Schwarzenberga.
No řekněte, není lepší nic nemít? Jde a šlo
jim vždy většinou o peníze, pozemky a vliv na dění ve společnosti. Není to jen
nekonečný příběh bohatých s takzvanou modrou krví. Příkladem je i Muchova
Slovanská epopej, příběh až tragikomický, ale názorně ukazující, kam až mohou
dojít dědické spory. A proto neodcházejme, nebo jen jako vítězové válečných polí.
Jsem
z Liberce, tykám si s jeho primátorem, dnes už bývalým. Sympatický chlapík
mající smůlu, že kope za jiný tým, než za ten, co vítězí. Už dávno jsem se ho
chtěl zeptat: Když už má to krásné maďarské příjmení totožné s Lájošem
Batthyanyim (1807 až 1849), zda jsou příbuzní třeba i hodně vzdálení? Lájoš byl
kdysi velké zvíře. Předseda parlamentní maďarské vlády, vzdorovitě stojící v
opozici vládě rakouské. Ta jej dala zastřelit. Stává se to a je jen dobře, že
ne odstupujícím primátorům města Liberce. Byť i mnozí předešlí měli při
odcházení namále. Jo, politika je jen pro silné žaludky a kožené kalhoty odolné
proti oděru při šoupání se po židlích ze strany na stranu a pokud možno stále
výš a výš.
Je škoda, že se tak úzkostlivě šetří
s medailemi. Dřív každý hejtman, úspěšný starosta či velký průmyslník
dostával od panovníka řády, medaile, stuhy, označení, že je prověřený
dodavatel, tajný rada, pobočník, ten, co dobře slouží c. k. monarchii. Kdo měl
co dostat, k tomu sloužil pořadník a odsloužená léta, třeba i v opozici. A
dostávali všichni: Češi, Poláci, Židé, Maďaři a bylo to tak správně. Anton Špelec
ostrostřelec by rovněž mohl vyprávět. Kdeže jsou léta staré monarchie… Nechápu,
proč by se měl do Prahy vracet zbořený Mariánský sloup. Nejsme katolickou zemí
a rakousko-uherskou už taky ne. Máme jiné důležité problémy. Bavme se o
vhodnosti označení našich hokejistů. Znak republiky zaměnit za lvíčka, který by
se spíš hodil jako logo na konzervy, na pytlík dehydrované polévky s játrovými
knedlíčky.
Někteří z nás zas
berou věci kolem nás příliš vážně, tak jako sliby koaličních vlád. Myslím i
těch na radnicích, kde si pohodlné židle na čas předplatila parta staronových
přátel z hospůdky od naproti. Ti se rozhodli, že si už nebudou plivat do tváře,
že to spolu dotáhnou až na vrchol kopce. U nás aspoň k lanovce na Ještěd. Tam
nahoře už je ubytování a dobré jídlo snadno dostupné.
Žádné komentáře:
Okomentovat