Byli to naši sousedé, Němci, Češi, Poláci,
Ukrajinci. Jen se dívali, ne všichni přiložili ruku k dílu k rozbíjení
výloh, k rabování, k celkové atmosféře nenávisti - bijte Židy! Žel,
slyšeli na pobídku: Vemte si, na co dosáhnete…Prapodivná podívaná, divná doba,
divné chování.
Křišťálová noc před 80 lety nebyla jen nocí
hořících židovských kostelů, ale předzvěstí, jak se zachová soused k sousedovi
dnes, zítra, po válce. Kdo přežil Osvětim a vrátil se, nebyl sousedy milován. Už
dávno, co Židy odvlekli, si sousedé rozebrali vše, co bylo židovské a nyní by
to měli vrátit? Jak hloupé a absurdní! Proč se vraceli?
Synagogy hoří a sousedé, Němci, Češi,
Poláci se už těší, co všechno tu po nich zůstane, jak si kdo polepší. Lékařské
praxe, obchody, továrny, místa v divadlech, v novinách. Odejdou
konkurenční hudební interpreti, skončí židovské učitelky, zdravotní sestry, úředníci.
Zůstanou jen árijští právníci, dělníci, spisovatelé. Ano, to všechno byla
Křišťálová noc. Následující dny ukázaly židovským sousedům, co je čeká, co se
stane a co vás, Židé, nemine.
Waltrovi bylo právě 10 let, když ho vyvedli
ze třídy ve škole U soudu v Liberci a řekli: „To byl tvůj poslední den ve škole!
Židi do školy už nesmějí!“ Celá třída tleskala a učitel se dmul pýchou, jak s
tím malým zatočil. Nevím, na které válečné frontě učitel vypustil svou černou
duši. Doufám jen, že křičel strachem a bolestí. Naproti tomu strýc Walter stále
zázrakem žije. Bylo tomu právě 90 let. Přežil holocaust a patří mezi ty
šťastlivce, co se vrátili, aby se stali svědomím svých sousedů, všech, co si
přáli zbavit se konkurence, co nenávidí Židy, kteří se s nimi nechtěli dělit o
pracovní příležitosti, vracet ukradený nábytek, kuchyňské hrnce, peřiny.
Byli to naši sousedé až do doby, kdy
uvěřili, že stačí vzít do ruky sirky, kámen, klacek a jít na Židy v Rusku,
v Německu, v Polsku, v Československu, a to vše i po druhé
světové válce. Je to k nevíře, ale je tomu tak. I to byli naši sousedé z
jedné ulice, z jednoho podlaží. Rozebrali vše, co Židé nedobrovolně opustili. Sousedé
se odvraceli, když měli potkat Žida na ulici. Někteří si o nich vyprávěli hrubé,
urážející anekdoty.
Je Křišťálová noc. Sousedé stojí v ulicích,
a když zrovna netleskají, neskrývají radost z podívané. To, co vidí, je
pro ně zábava i předzvěst, co vše zůstane sousedům za nehty. Nedovedu si ani
domyslet a nechci ani vědět, jak bylo sousedům, dozvědět se, že Žid z jejich
ulice přežil, že musí vracet majetek, na který si už zvykli, kterým patří jim.
Žid ať táhne, nemá tu být.
Ach, sousedé, je mi z vás smutno, řekl
bych. Jednou, až si smrt přijde pro vás a vaše rodiny, bude to zlé, mnohem
horší, než jste čekali. I o tom byla Křišťálová noc před 80 lety. Nezapomněli
jsme. Ti, co se nevrátili, my všichni jednou budeme čelit fatálnímu nebezpečí. Chtěl
bych mu čelit s vámi, žel nevím, zda Křišťálová noc byla tím správným společným
vykročením na cestě za štěstím a odpuštěním.
Žádné komentáře:
Okomentovat