Píši Vám, včelám, co mi uletěly, mouchám,
komárům a vší té létající havěti, co umí jenom obtěžovat, bzučet a dělat si, co
si umane. Já tady jenom tiše vřískám a slibuji, že jim to oplatím. Mám
nakročeno a se mějte se tudíž na pozoru všichni, kterých se to týká, především
Ti, kterým píši tento opovědní list.
Píši Vám, čumilům a přihlížejícím. Tady se
vede válka proti všem a všemu, co proti mně bzučí, píská a ukrutánsky bodne
vždy, když to nečekám. Když jím, spím, dívám se na televizi. Ano, Vám píši a to
si pište, že ze svobodné vůle, plný zášti, odhodlání a víry ve vítězství! Já
zvítězím a nakopu Vás víte kam! Vysoko, vysoko zvednu prapor vítězství a budu
si přitom zpívat chorál, jako naši předchůdci, když zvítězili u Prahy. Píši
všem, co sklonili hlavy. Jen je pěkně zvedněte, vítězství je naše, jen krok a
bude i Vaše. Toť můj příspěvek na konto
boje s hmyzem, co se mě rozhodl sežrat.
Nesnáším bodavý hmyz, i když vím, že ptáci jej
milují obdobně, až na to, že já mouchy nejím. Zabíjím je pro potěšení, jsem
sériový tuctový, masový a ke všemu odhodlaný! Tolik, co jsem si o sobě přečetl
na stránkách přecitlivělých. Ano, rád je zabíjím a jejich krev je pro mě
sklenkou šampaňského, talířem dršťkovky, mázem piva, brufenem, po kterém mě už
záda nebolí.
Píši Vám, porotci, soudci, kriminalisté a
žalářníci. Až už to jednou bude vypadat, že budu bručet, nedejte mě lehko,
přátelé. Bijte se jako lvi! Druhý takový, jako já, už nebude. Slunce pak zapadne
a navždy zbude jen mráz, co vše sežehne plamenem i mé ostatky.
Píšu všem hasičům, profíkům i dobrovolném
sboru. Nehaste! Ať plameny pekelné sežehnou především létající pijavice, ty
nenažrané harpyje! Píši všem, kteří mají, co dočinění s vodou. Nehaste, co
vás nepálí, ač pálí každý jeden kousanec. Však já vím, proč zvedám pero a pokouším
se psát. Hanobte rasu všeho toho křídlatého hmyzu, bít je klacky, mucholapky a
insekticidy na ně, na každou tu jednotlivou kousající můru. Jen se těšte dostat
se mi do tlapy! Jsem jako rys ostrovid, lapám je jako medvěd ryby. Tlapou si
máchnu a mám je jako rozinky. Jedna sem a druhá do tlamy.
Píši Vám a mám se relativně dobře. Jdu po
nich a nedělám si iluze. Deset jich skončí na márách, stovky se vrhají požahat
nás. A proto lidé bděte, nelenošte. Vzhůru do bitvy!
Píši Vám všem zahaleným k patě.
Nepomáhá to. Nic, co by bylo humánní a vyřešilo se to hned. Venku to opět bzučí,
staří jsou nahrazeny odolnějšími typy. To už jsou děti Aukra, Facebooku,
internetoví samizdati. Ti už nesednou na lep obyčejné mucholapky, a proto i Vám
píši, malé děti. Až jednou vyrostete, budou tu i oni. Budou připraveni pozřít
Vás i s chlupy našeho psa Vilíka, milovaného člena naší domácnosti. Běžte,
jen běžte a lovte je. Nikdo je nehájí.
Žádné komentáře:
Okomentovat