Ještě mé mamince dělal kuchyni truhlář. Řemeslná výroba ložnic, kuchyní i
svátečních pokojů byla základem vybavení každé slušné domácnosti, a pokud
půjdeme zpátky časem, tak byla vždy to nejlepší, co v domě bylo.
Co jsem miloval, byly staré truhly, malované skříně s neskutečně krásnou
kompozicí, s kováním a madly, s intarzií, kterou mám stále před
očima. V našem kraji běžně textilní stavy zabíraly velký kus obytné místnosti.
V ní také byly kolovrátky, kachlová kamna, malované talíře a svaté obrázky
na zdi. Často lovecké trofeje, v dřevěné klícce ptáček ze zahrady. V sednici stál
i robustní stůl, židle, co se neviklají, podlaha ze silných fošen, lavice u
zdi. Od stropu v plátěných sáčcích visely bylinky, křížaly, vonné listí. Na
provazech se sušilo prádlo, utěrky, ručníky. Stávala tu i malovaná kolébka, od
stropu zavěšené cosi, v čem se houpala nemluvňátka.
Jen světla v podvečer nebylo moc. Svíce, později petrolejky, v oknech
květináče, kytky, na stole ubrus, ošatka s chlebem. U kamen a často kolem
nich stály lavice, různé dřevěné džbery s vodou, která se na kachlíkových kamnech
stále donekonečna ohřívala.
Hodiny visely na čestném místě, měly závaží a ciferník celý pomalovaný,
vše ze dřeva. Až později byl dřevěný strojek nahrazen železným. Okna našich
prababiček byla vždy čistá, zakrytá záclonami. Nádobí umyté, často dráteníkem
umělecky drátem obkroužené, pospravené.
Většinou na stěnách, na obzvláště čestném místě visely housle, ale i
puška. Krucifix stál na poličce, hned vedle sošky Panenky Marie, svatý Josef,
obrázek Jezulátka…
Dřevo, dřevo všude kolem vás. Vůně byla umocněna sušenými bylinkami. Ta vás
vedla k domnění, že jste v lékárně. Tak nějak to bylo u babičky, která to
vše kolem obhospodařuje a miluje vás. Dědeček žel už byl na hřbitově. To hafo
svatých kolem vás na zdi, obrázků, ze kterých vám jde hlava kolem! A když
babička uvaří a na stůl servíruje kyselo, bramborák, kyselé mléko, domácí chleba,
nakládané okurky, meltu do hrníčku, med jako dortík, lívance s ovocem sbíraným
na zahradě…
Asi by to bylo krásné tehdy žít. Žel i odtud lidé odcházeli do válek, do
špitálu, do těžké práce v lese, do textilek špinavých začouzených měst,
skláren na úpatí ho, na úpravu zanedbaných měst cest. A někdy se přihodilo, že
přišel úraz a ve válce kulka, která zabila. Bylo těžké žít bez hospodáře.
Babička sama vychovala šest dětí, ruce jí ztvrdly, srdce okoralo. Přesto mě
milovala. Vzpomínám na ni, na sednici plnou, dnes bychom řekli, starožitností.
Babičko, měj se tam kdesi na obláčku dobře! Vzpomínám a v něčem ti i závidím.
Žádné komentáře:
Okomentovat