Dub, jinak zvaný Světlá a přece jde o ten samý Český Dub, jedno z osídlení našeho kraje, které stojí víc než jen pár slov pro osvěžení paměti. Dubsko nebylo pustou, zalesněnou krajinou, kudy občas lesní houštinou prošel jen medvěd či rys a kde se v průzračných vodách nelovena proháněla hejna ryb. Tak idylický náš kraj nikdy nebyl.
Od 12. století se dá hovořit o čilém ruchu, cestách plných nástrah, o snaze zaplnit městečka, obce, hrady a vísky poddanými, kteří by platili daně. Rolí církve svaté, té pravé, římské, bylo nejen dbát o duše pokřtěných, ale i o cesty , aby byly schůdné a bezpečné. K tomu v pohraničí sloužili i johanité z Boleslavi, Žitavy a z Duba. Komenda johanitů byla často kontrolována a protože vše začíná i končí penězi, zaměřila se jedna z daňových kontrol v roce 1373 na účelné vynákládání svěřených prostředků s cílem: vyrovnaný rozpočet, omezení zadluženosti atd., atd. Nic, vůbec nic, co by neznal Jablonečák, Liberečák nebo Českodubák 21. století. Sedm století kontrol a omezování výdajů.
Jak hospodařili johanité v Dubu? Vše zachovaly kroniky, ale čtení to není radostné. Stát se prakticky nemění. Tenkrát přicházely pokyny z Říma, dnes z Bruselu a Praha plnila dodávky beze zbytku.
Šéfové komendy byly pozváni do Prahy a sebou měli přinést i účetní knihy. Delegaci tvořil komtur (představený kláštera), převor (duchovní představitel) a dubský rychtář, který zastupoval laiky. Pro správu komendy zůstalo 5 mužů a dalších 5 vykonávalo v klášteře duchovní službu. Tedy žádná přebujelá administrativa a přesto rozpočet komendy vykazoval každoroční schodek.
Vydání kláštera v pražských groších: za šaty zimní a letní 30 kop, za stravování 60 kop, za mzdy čeledi 29 kop, za údržbu budov a oves 104 kop, za dary císaři a ostatní 90 kop. Celkem: 313 kop. Příjem tvořily výnos statku za vypěstovaný dobytek a koně. Celkem 244 kop. Schodek byl uhrazen z dotací generálního převora, ale jeho návštěvy zvýšily vydání kláštera, zejména za stravu.
Komenda ve svých zdech hostila významné osobnosti. Kolem roku 1357 se zde usadil na týden císař Karel IV., který tu 30. listopadu a 4. prosince vydal dvě listiny. Zajímavé je, že první je datována „zur Eyche“ a druhá „zu den Deuben der creutzigen“. Jak vidno, místopis nečinil císaři žádný problém: Krucemburg = Hrad sv. Kříže, Eiche = Dub. A aby to nebylo vše, nezachoval se do současnosti jen forenzní audit hospodaření, ale i pojmenování potoků, kopců a hor v dosahu českodubské komendy, které tvořily hranici panství a většinou byly z dáli viditelné. Proto byly zapsány i do zemských desek a knih.
Panství johanitů sahalo až na vrchol Ještědského hřebene, jejichž převor se jmenoval Jan, - Ješek. Nepřekvapuje tedy, že vrcholu se začalo říkat Janův kopec, lidově Ješkův kopec (německy Jeschenberg). Z toho byl pak odvozen český pomístní název hory – Ještěd (úvaha doc. Dr. J. Beneše). Husitský hejtman Čapek ze Sán, který se zmocil komendy, stejně jako machnínského Hamrštejna o Liberci nemluvě a i jinak se v našem kraji mocně činil, se rovněž jemnoval Jan – Ješek a celé panství českodubské komendy mu spadlo do klína. To když mu ji roku 1436 císař Zikmund věnoval, možná jako odměnu za zradu husitů v bitvě U Lipan roku 1434...
Žádné komentáře:
Okomentovat