Koupel je připravena. Vana byla plná rezavé, na první pohled špinavé vody. Ale to už slyším: „Šaty dolů a šup do vody!“ Nechtělo se mi ani za mák do té břečky a tak to ze mě vyletělo takříkajíc samovolně: „Vždyť je špinavá, asi jste ji zapomněli vypustit po koupeli někoho přede mnou!“ Fyzioterapeutka, či jak se oněm lázeňským ženským říká, se rozesmála a začala mě přesvědčovat, že je to ta samá léčivá minerálka, co piji na kolonádě nebo k obědu. Po usazení je vždy zbarvena do barvy léčivé koupele.
Nijak zvlášť mě nepotěšila. Ale později, u oběda jsem si připlatil a pil raději vodu s ječmenem a chmelem. Co se dalo dělat, byl jsem v lázních, v kraji minerálek. Kousek pod protáhlým dlouhým kopcem, nejvyšší horou Jizerských hor. Dlouho chodili místní kolem a asi se jen divili, jak jim kozy, psi, prasata tloustnou a vůbec celkově prospívají, když pijí zdejší pramenitou vodu. Asi jim to brzo došlo a začali ji pít sami. Brzy zpozorovali, jak přestali chřadnout, rodily se jim další děti, až si toho všimla vrchnost, panstvo na Frýdlantském zámku. A znáte to, kdo má hodně, chce mít ještě víc. Studánku jim dali zasypat. Neplatíte – nepijete. Vodné, stočné, DPH. A jde to tak pořád dokola.
Smetánka z Frýdlantského zámku už dávno kouše do hlíny a novoměšští pod Smrkem se s rezavou vodou perou do dneška, hodně přes 200 let. Od těch dob do současnosti chodí si místní s PET lahvemi, už notně zbarvenými do hnědočervena, pro místní léčivku. Když vyhráli spor s bohatou frýdlantskou honorací, otevřeli pramen pro všechny. Od té doby vedou boj se sprejery, vandaly, pitomci a závistivci o to, co chrání studánku, aby byla v pohodě. Ani dnes nemůžeme říct, že mají vyhráno. Stále je dost těch, kteří sami sobě dokazují, co umí poničit.
Minerálka z lázní Libverda či Nového města pod Smrkem je vodou, pro kterou stojí za to udělat něco víc. Alespoň tolik, abychom se nemuseli stydět za prostředí, odkud si ji bereme pro sebe, pro ty, které léčí.
Žádné komentáře:
Okomentovat