Poniklá

Nedávno jsem navštívil obec v Podkrkonoší. Byla neděle a obec žila příchodem podzimu a nastávající dlouhé zimy našich krásných Krkonoš. Na stromech zlátla jablka, lidé u krásných, upravených domů sekali trávu, natírali ploty a štípali dříví na zimu. Lehký opar chladného rána dával podhorské obci nádech kýčovitého obrazu, zvukově podmalovaného štěkotem psů.
Sluneční paprsky trhaly nízká mračna a my zastavili na malém parkovišti za školou. Hledal jsem tu místního písmáka, pana Bohuslava Skalského. Setkání s lidmi a jejich osudy je vždy inspirativní, ale tentokrát předčilo mé očekávání. Jsou osudy, které si zasluhují být zfilmovány a jejichž zveřejnění by mělo být součástí učebnicových osnov, obsahem moderních dějin současné společnosti. Pan Skalský a jeho životní zkušenosti, bez nadsázky patří k lidem, kterých si mohou vážit všichni. Mohl by být vzorem pro ty, kteří nevědí, jak naložit se životem. Umět se prát za pravdu a v pravdě žít. Nesmiřovat se s osudem, rvát se s ním. To je život ponikelského občana, kterého jsem viděl a slyšel. Dá se říci, že místním závidím. Škola má hned za rohem živou učebnici. Měla by ji využít.
Druhá rovina mé návštěvy této přitažlivé obce byla návštěva mé přítelkyně v reprezentativní prodejně historie i současnosti zachovalé krásy a tradice – výroby vánočních ozdob z perličkového skla, vánočních ozdob z drátků a perel. Takových, jaké známe ze starých fotografií našich babiček, onu křehkou krásu, která se leckde z nostalgie uchovává, aby nám na vánočním stromku připomněla doby minulé.
Poniklá je kolébkou perličkových ozdob nebývalé krásy, která dala chudým sklářům práci a ostatním radost. Současná obnova tradic našich předků, zachovalá, udržovaná, opečovávaná a rozvíjená je počin, který stojí za zaznamenání. Perlařina nemající obnovy. Prodejna oetvírá své zázemí každému, kdo by si chtěl vytvořit křehkou krásu vlastnoručně, pokud máte trpělivost. Že nevíte, jak na to? Od toho je tu zkušená lektorka, poradí, ukáže vzory. Můžete přijet s rodinou nebo objednat prostory pro školní třídy. (Máte nejvyšší čas, vánoce jsou za dveřmi!). Zachování tradiční výroby je počin srovnatelný s pokyny ministerstva školství, jak zefektivnit školství a vrátit výuce její poslání.
Zdá se mi, že oba příklady z Poniklé patří do naší společnosti víc než jsme ochotni připustit.Životní zkušenosti pana Skalského i tradice třpytivé rozvíjené firmou Rautis jsou, jak už to v životě bývá, zábavné a zároveň vážné. Rozpoznejte je, přistupte k nim odpovědně a – pochlubte se. Pochlubte se tak, jako to udělala Poniklá jedno nedělní rano, když jsem ji navštívil.