Nevím, jak si letos nájemci koupališť pomohli, ale na severu bych do koupališť neinvestoval. Opačně se zachoval za První republiky řezník a hostinský F. Richter, když za své nechal postavit nedaleko liberecké vápenky nad starými pekárnami tehdy jedno z nejmodernějších koupališť. To bylo otevřeno 21. května 1933 a ve své době patřilo opravdu ke špičce ve svém oboru. Mělo dětské brouzdaliště, věž na skákání do vody, travnaté plochy k opalování, stánek s občerstvením a moderní kabiny. Napájeno bylo filtrovanou vodou z janovodolského potoka, což bylo před několika desítkami let příčinou jeho uzavření na dlouhou dobu. Dnes, po vyřešení problému, je koupaliště v plném provozu. Za zmínku stojí i to vždy pekelně studené ruprechtické Lesní koupaliště, vybudované v letech 1934 – 1936, stále opravované a následně zavírané.
Historie společného koupání má na Liberecku a Jablonecku slušnou tradici. Je spojeno s osobou nám známou, se jménem plavčíka Antonína Skopka, který vyučoval plavání již v roce 1837 na rybníku za libereckou továrnou směrem k Jablonci nad Nisou. V tom pokračoval v letech 1840 – 1841 na rybníčku za dnešní zoologickou zahradou a na vodní nádrži textilky ve Františkově.
Boom veřejného koupání pro místní i přespolní začal otevřením prvního koupaliště napájeného ruprechtickým potokem, které bylo nedaleko dnešního libereckého muzea. Stejná voda napájela v letech 1886 – 1893 rybník vhodný ke koupání na dnešním Tržním náměstí. Do podvědomí Liberečáků se ovšem nejvíce zapsalo koupání na rybníku před ZOO. Takzvané Jezírko sloužilo plavcům do vzniku ZOO v roce 1918 – 1919, kdy se tam koupat přestalo, ale na lodičkách, zrovna tak jako v zimě bruslit, se smělo i později.
Opomenout bych neměl veřejná koupaliště na Nise. Ta nebyla regulována a sevřena v hlubokých korytech. Její volné břehy a meandry zrovna vybízely ke koupání. Žel textilní fabriky brzy zabarvily vodu do nebývalých barev a tak i z toho důvodu byla koupaliště z let 1854 – 1879 na Nise ze zdravotních důvodů zrušena.
Na přelomu minulého století vzniklo další, třetí koupaliště, v Růžodole I za viaduktem, pod dnešním gymnáziem, dnes už desítky let zrušené. Zrovna tak jako koupaliště v Rochlicích z roku 1905, které je dnes rovněž zasypáno. Co žije, je koupaliště z roku 1901 ve Vratislavicích. Nedá mi to nevzpomenout mého koupaliště za machnínskou vodárnou. Koupaliště se vším všudy. Ani ono se nedočkalo současnosti, přestože bylo v krásném a ideálním prostředí hojně navštěvováno.
Liberecká koupaliště nemají šťastnou a veselou historii. Nedá se mluvit ani o nadějné budoucnosti. Investice do venkovního koupání v krásné přírodě Jizerských a Lužických hor je žel ohroženo většinou chladným letním počasím, které přeje jen otužilcům. Tak tomu bylo alespoň po celých 170 let libereckého koupání.
Žádné komentáře:
Okomentovat