Píše se rok 1931, to je zhruba před 80 lety. Vystupuji na vlakovém nádraží v Jablonci nad Nisou ve výši 500 metrů nad mořem. Nádraží už od prvního pohledu nevyhovuje. A jak se dozvídám z německé konverzace kolem sebe, je před rekonstrukcí. Do blízkého Liberce to je 12 km, do Polubného 24. Mezi Jabloncem nad Nisou a Libercem projíždí denně 24 osobních, 14 motorových a 10 nákladních pravidelných vlaků. Vlaky přepraví ročně přes 3 a půl milionu pasažérů. Jablonecké nádraží přijme denně 55 vlakových souprav a protože se píše rok 1931, před nádražím je stanice tramvaje, ze které se vcelku pohodlně přes náměstí dopravíte do Pasek. Je tu i poštovní úřad č. II.
Nyní se spolu projděme předválečným Jabloncem. Podél kolejí od hlavního celního úřadu do Poštovní třídy. Nemusíte se bát pokud neumíte německy. Nezabloudíte. Ulice jsou označeny i v češtině. V nejnižší poloze této části města nás uvítá po pravé straně upravený městský sad o výměře 5400 m2 s rybníčkem, kde bývalo dřív mokřadlo. Na východním okraji parku stojí velkolepá budova tělocvičny, která ještě v roce 1931 byla největší tělocvičnou v Čechách. Za sadem, po překročení Nisy, spatříme řadu moderních budov. Jsme na nároží Občanské třídy, kde byl v roce 1763 v čísle 47 postaven morový sloup. Před mohutnou budovou městských lázní vlevo stojí moderní budova okresní nemocenské pojišťovny, nad ní filiálka Národní banky československé. Nahoře shluk těchto staveb uzavírá městské divadlo. Od něho k západu projíždí Libereckou třídou tramvaj do Žďárku (Brandlu) a východně na náměstí do Mšena nad Nisou.
Ještě slovo k jabloneckému divadlu. Bylo postaveno pro 900 diváků, je z roku 1907 a hodně se podobá ještě dnes tomu libereckému. Dejme se podle tramvaje vpravo a spatříme budovu hlavní pošty nebo-li telegrafického úřadu s expoziturou celního úřadu. Jablonecká pošta byla tehdy svým peněžním obratem třetí v Čechách, s provozem 2,5 mil dopisů ročně a peněžním obratem 1 mld korun. Vpravo stojí německá obecná měšťanská škola, německá veřejná knihovna. Budova tvoří nároží Školní a Korunní ulice. Ve Školní je městské muzeum. Pokud půjdete dál se mnou Korunní třídou, na první křižovatce uvidíme hotel „Koruna“ (Krone). Dřív tam stála hospoda (Schenke), kde se občerstvovali a spali především obchodníci putující po staré zemské obchodní cestě. Odtud se vydejme v přímém směru východně rušnou Hlavní ulicí plnou hotelů, restaurací a obchodů, která vyústí na náměstí.
Sejděme na Staré náměstí v nadmořské výšce 515m, které bylo velmi prostranné, dokud jej zcela nezaplnila ohromná stavba radnice za 20 mil korun. Přitom, jak známo, rozpočet Jablonce činil v témže roce 40 mil korun. Náměstí je stále střediskem městského života. Odbývá se tu řečeno jazykem první republiky korzo, burza, všelikeré velké i malé mezinárodní obchody. V severozápadním rohu vyúsťuje náměstí do Školní ulice, jejíž nároží je tvořeno okresním soudem.
Na jihovýchodě sestupujeme (jak jinak, jsme pořád v horském Jablonci nad Nisou) Kamennou ulicí. Vpravo je ČSL obchodní akademie. Ještě níže a stojíme na Novém náměstí. Zde se konají trhy, ale pozor, jen v úterý a v pátek. Jak píše průvodce z r. 1931 „ nepříliš zajímavou jest zde stará radnice postavená v románském (?) slohu na severní straně náměstí“. Ač v ní je ohlašovací úřad (meldeamt), městský úřad a policejní strážnice tramvaj kolem ní projíždí a zvoní jako zběsilá a jede Radniční ulicí dolů do Údolní třídy. Vy pojďte se mnou dál Kamennou ulicí. V místech, kde vlevo odbočuje ulice U jezu, se staví moderní tržnice nákladem 2 mil korun. Na ploše 2000 m2 se 43 stánky a 68 skladišti. A jsme v Údolní třídě. Za zmínku stojí, že je zde čistě český hotel „Skrha“, budova policejního komisařství a prozatímní budova české školy. Této části města se říká „Na Hrádku“, vidíme zde 9 patrové jablonecké „mrakodrapy“ postavené na návrší. Navozují vskutku dojem velkoměstské zástavby.
Přes Nisu se klene most se sochou sv. Jana Nepomuckého. Na další křižovatce se dejme Růžovou, pak vlevo Sokolí do Novovesské. V této ulici je rybníček s koupalištěm v létě a kluzištěm v zimě. Zde se hrají meziklubové zápasy – „hockeyové“. Severovýchodní ulice vede do Tanvaldu, jižně do Nové Vsi. My půjdeme západně Podhorskou třídou, kudy vedle nás právě projíždí tramvaj z Pasek na Staré náměstí. I zde všude kolem panuje obchodnický a velkoměstský ruch. Vpravo odbočuje z Podhorské třídy Mlýnská ulice k poštovnímu úřadu č. III. Kousek odtud je „Dělnický dům“. Mírně do kopečka a jsme na Goetheově náměstí s evangelickým kostelem postaveném v novogotickém stylu. Směrem k jihu je Goetheova ulice, na jejímž konci stojí překrásná jablonecká synagoga z roku 1892, postavena světoznámým jabloneckým architektem V. Stiastnym. Píše se rok 1931. O 7 let později bychom už to štěstí vidět svatostánek jabloneckých Židů neměli. O Křišťálové noci v listopadu 1938 jablonečtí fašisté vypálili a srovnali budovu synagogy se zemí.
Podhorskou třídou se dostaneme až na staré jablonecké náměstí k tehdejší novostavbě katolického kostela, postaveného podle plánu architekta Zascheho. Před kostelem je umístěna kašna Niebelungů od libereckého sochaře Metznera. Na jižním okraji náměstí je budova státní umělecko-průmyslové školy a německé obchodní akademie. Od kostela k severu na svahu je vpravo bývalý hřbitov (1669-1809), který byl vyvlastněn pro stavbu budovy českých škol. Mšenskou třídou zajdeme až k ulici U přehrady. Odbočíme vpravo a po pár metrech jsme na hrázi 400 m dlouhé a 16,5 m vysoké. Celá údolní přehrada před námi byla vybudována na Mšenském potoce o rozloze 2 ha. Vejde se do ní 2 700 tis m3 vody. Na přehradě je k dispozici zájemcům motorový člun.
Od přehrady se vraťme do Mšenské ulice s překrásnými vilami a stromořadím ke druhé křižovatce do Brusičské ulice, probíhající pod Muhlfeldovou výšinou. V ní je městská porodnice, Český dětský domov, komplex budov okresní všeobecné nemocnice léčící vnitřní a infekční choroby, chirurgie. Odtud západně je už jenom městský hřbitov a za ním Peklo s koupalištěm na Nise. Brusičskou ulicí se vracíme zpět Libereckou třídou stále podél Nisy až ke starému katolickému kostelu sv. Anny pod Kostelním vrškem. Tudy vedla kdysi ona známá cesta pralesem k Liberci i k Tanvaldu přes Nisu dnešní Kokonínskou ulicí k Železnému brodu.
Jak je i patrno, ze starých archaických výrazů a názvů, tuto cestu starým Jabloncem jste neabsolvovali se mnou, ale s Bohumilem Kinským a jeho turistickým průvodcem z roku 1932. Jednu větu z jeho průvodce bych na závěr rád citoval doslovně:“Všude mluvme česky a budeme česky obslouženi.“ Není od věci se jí řídit i v dnešních dobách.
Žádné komentáře:
Okomentovat