Hřbitovy

Rok co rok bývají „Dušičky“ - vzpomínka na zemřelé. Letos se k dušičkám váže i nově opravená cesta od libereckého Syneru až po vrata krematoria a zároveň nejfrekventovanějšího hřbitova, kam bude možno zajet novou linkou městského autobusu. Však už bylo načase.

Když na konci roku 1918 krematorium v Liberci otevírali bylo jediné a tudíž nejmodernější v ČSR. Od té doby se stále opravuje a rekonstruuje. Cesta k němu až v letošním roce. Hřbitovy jsou i v dalších částech města. Jsou trochu na okraji zájmu veřejnosti. O to víc potřebují péči a včasný zásah, když se tam něco sype.

Zaplať pánbu za ty dary, že tu nejsou další zjištěná fakta podobná těm z Machnína. Ta vedla až ke zrušení oslavných textů nad hroby rudoarmějců na machnínském hřbitově. Leží tam vojáci Rudé armády, ale zastřelení vlastními lidmi za znásilnění žen domorodců.... Doufám aspoň, že tahle informace byla pravdivá. Nelituji těch básniček, které jsem s ostatními žáky zdejší školy nad jejich těly recitoval... A že se jim zachtělo sexu? Ani se jim po tolika letech na frontě nedivím....

Pamatuji si naopak živě a věřím i tomu, že když na Ruprechtické ulici likvidovali velký hřbitov vyzvali rodinu Liebiegů, aby si pro nebožtíky na zrušený hřbitov přijeli, napsali, že když jsme si nechali továrny, tak ať si necháme i staroušky. Jak to nakonec dopadlo, vědí jen zainteresovaní....

O pár metrů dál dělal správce židovského hřbitova můj dědeček. Z okna jeho služebního bytu jsem pozoroval, jak se naproti, přes ulici buduje park. Dnes tam rostou vzrostlé téměř šedesátileté stromy. Dá se tam i usednout v Liberci na vzácnou lavičku. K židovskému hřbitovu bych řekl, že socialistická společnost byla k živým i mrtvým vzácně jednoho přístupu. Hřbitov v Ruprechticích je toho důkazem. Zprvu mi připadal jako Boubínský prales, později jako něco, co mělo samo sebe pohltit, zapomenout, že tady nějací Židé byli, že po jejich vyhlazení v koncentračních táborech, zůstaly nějaké hodnoty, o které by někdo mohl eventuálně požádat. Hanebné a ponižujíci pro ty, co přežili. Ale takový už byl svět a dnešní není ke slabým a poníženým lepší. Dnes aspoň tenhle hřbitov je udržován a řádně oplocen.

Další hřbitov, rovněž v Ruprechticích, si vyžaduje zvláštní péči. Je z části internacionální a je společně s pohřebištěm v Ostašově hřbitovem vojáků a zajatců z První světové války. V péči o tyto i všechny ostatní hřbitovy na území Liberce bychom si měli vzít příklad v městě nám tak blízkém, v Žitavě, třicet kilometrů od Liberce. Tam se postarat umí a to už několik staletí. Jejich ústřední hřbitov to je Slavín, oáza skutečného „odpočinutí“. Skloubení pískovcového kamene se vzrostlou zelení, park, upravené cestičky.

 Není ostudou se učit. Ostudou jsou spíš některé naše hřbitovy. Rovněž v Liberci by mělo nové zastupitelstvo vidět, že i v této oblasti by mělo konat a ne jen jako dosud přihlížet a registrovat. Je i na nás, abychom v přemíře toho, co se má zlepšit nezapomněli i na věci „poslední“, na naše hřbitovy....