Má rodina pochází z Turnovska, konkrétně z Hrdoňovic. Když mě
tam otec poprvé přivezl, tak mi chtěl ukázat, kam před válkou jezdil z Liberce
na prázdniny. Tehdy mne poprvé oslovila architektura tamějších vesnických
stavení. Jak moc se nepodobala té městské, kterou jsem dosud znal! Domky ze
dřeva, kde se jeden od toho druhého něčím lišil. Ze všech vyzařovala úžasná
pohoda. A co teprve uvnitř! Tam jsem uviděl, co mě vzalo a celého na léta zcela
podmanilo.
Podle starého zvyku stál v takovém domku na čestném místě v rohu světnice
stůl. Nad ním byly zavěšeny obrazy, kříž a sošky světic, také holubička, jako
znamení Ducha svatého. Samotná tabule stolu se mi líbila moc. Byla z javorového
dřeva, vždy čistě vydrhnutá. Se stolem byla pýchou hospodyně.
Ostatně i další nábytek i všech sousedních světnic zleva i zprava byl
nádherný. Almary, skříně, truhly, postele, kolébky, to vše bylo pro mě, jako
kluka z vesnice, tak pestře zbarvené, že jsem měl pocit, který se dá jen
těžko vyjádřit. Jablíčka, růže, tulipány… Bohatým kvítím mne zcela pohltily.
Jak jsem se později dozvěděl, na Turnovsku, směrem do hor, byl nábytek
obyčejně z měkkého dřeva malovaný k lihovými barvami, přetřený fermeží. Naopak,
do kraje na jih od Turnova to byl spíše nábytek z tvrdého dřeva pomalovaný
barvami olejovými, často i vykládaný jiným dřevem.
Tak jako můj pradědeček pěstoval leccos, a co doma nesnědli, prodal ve
městě na trhu ostatním, co byli truhláři, tesaři, zámečníci, malíři oněch krás,
co jsem viděl všude kolem. V samotném Turnově a okolí bylo spousta zručných
truhlářů, kteří uměli skvostně malovat na dřevo. Co je vzácné a co mě
překvapilo, že jejich práce se těšily oblibě i u sousedních Němců.
Zaregistroval jsem i jedno jméno často zmiňované dnes i na Českolipsku- truhlář
Bulíř z Bukoviny na Hruboskalsku. Dalšími mistry umělci byli truhláři ze Žlábku
u Kozáková, z okolí pod Troskami.
V samotném Turnově byli prý truhláři, jejichž řemeslo se dědičně udrželo
v rodinách. Z mého zdroje informací mám i vyprávění o tom, že bylo tehdy,
před mnoha lety, zvykem malovat květy na rakve. Pro pohřby ve městě černé s
bílými ozdobami, pro venkovany z vesnic hnědočervené a žluté, opět s pestrými
květy.
Turnovští truhláři se nespokojili s malbami těchto drobných prací.
Malovali úžasné lidovky na dřevěné stropy v Přáslavicích,
v Nudvojovicích. Selské stropy povalové dřevěné stěny hnědé, natřené
volskou krví. Barevnost, svítivé barvy. Červeně natřené konve a putýnky,
hrnčířské nádobí, dětské hračky.
Každá z těch věcí mne ve vzpomínkách stále fascinuje a vrací do
ztraceného mládí. Babiččiny záclony na oknech, muškáty v květináčích,
hrnek z pálené hlíny a v něm kafe - melta z toho, co se na políčku
urodilo. Domácí mléko, máslo, tvaroh, chléb, vajíčka. Nic z toho mi doma ve
městě nechutnalo a tady jsem snědl celý talíř polévky i krajíc namazaný máslem
a posypaný cibulí. Mám na co vzpomínat.
Žádné komentáře:
Okomentovat