...všechno nejlepší k Vašim 75. narozeninám, Mistře! Známe se mnoho let a nepřeji si nic víc, než aby Vaše srdíčko ještě hodně dlouho tlouklo. Aby mi nebylo smutno, když se doma porozhlédnu a uvidím Vaše obrázky. Ten, kdo je doma nemá, měl by si do Jablonce zajet a pak je uvidí v Galerii My.
Ta opět někomu vyfoukla takříkajíc špek a vystavuje umělce, který malovat umí, ba co víc, umí malovat krásné obrázky. Obrázky, co umí pohladit. Kdo malovat umí tak umí a není o čem mluvit, viďte, mistři ze Spacia? Kdo neumí, tak tvoří...
Mám Mistrovy krajiny. Hned vedle Knížáka, mistříčka, kde si nejsem jist, zda nevisí (přiznávám, že je to trapné) hlavou dolů. Jsou vedle sebe. Pro srovnání. Pro hrubozrnou dekoraci. Pro znalce...
A potom stojím v Galerii My a koukám, do oken chalup „jako malovaných“ odkud to je skokem dozadu za plot, úvozem k lesu. A hned vedle sadem kolem domku k blízkému mostu a cestou dál, až k mému domovu. Člověk, pokud se dívá na Švihlovy obrazy, nebývá tak sám, malý a opuštěný. Spolu s jinými se ocitá uprostřed návsi, na stráni, pod horami, s mačkárnou vzadu i vlevo.
Mistrovy obrazy, to je hodně barevný, měkkoučký svět. Svět zlatých žaluzií a čokoládových střech. Jeho voda je modrá obloha plná kaluží, vyplakané rosy a slz včel. Svět po poledni, který se horkem peče a tehdy ty obrázky, jak od kamen se sluncem v týlu, hrozí úpalem. Barvy se lesknou a září jak ledové kry plující oceánem, od třpytu třpyt. Podhůří a krajina kolem Ještědu! Stráně a pláně zachumlané do šátků spředených z mlh a ranního chladného oparu...
Líbí se mi Švihlovy obrazy. Jsou to ostrovy klidu a pohody. Čerstvě vyloupnutý kaštan v pěsti. Voňavé modříny a borové šišky, krajiny voňavých koláčů, plné hruškových a švestkových povidel nebo máku. Věřte, výstava mi udělala hodně radosti a pošlu na ni hodně kamarádů. Zamiřte tam s nimi i vy! Do Jablonce, do Galerie My.
Žádné komentáře:
Okomentovat