Německý alpský spolek v Liberci v letech 1893-1945
Malé zamyšlení nad vysokohorskou turistikou na našem území
Zájem o Alpy, nejvyšší hory Střední Evropy vyústil v roce 1862 ve vznik Ősterreichischer Alpenverein ve Vídni. V Liberci došlo ke stmelení všech milovníků vysokých hor a lezectví na laně roku 1893. Tehdy nově vznikl spolek alpinistů z oblasti Čech - dnešního Libereckého kraje, oblasti Žitavy, Zhořelce, Budyšína, dále z nadšenců pro tento sport z Českolipska, Turnovska, Jablonecka, Nového Boru, Varnsdorfska.
Členové spolku zdolávali skály na území Jizerských a Lužických hor, v pomezí Krkonoš, na hřebenech v území dnešních států Polska, Čech a Německé Spolkové republiky. K prvnímu odhalování krás hor dochází na pomezí Lužických hor v blízkosti Hrádku nad Nisou v oblasti pískovcových „Horních skal“. Alpský spolek v Liberci si dal za úkol stmelit milovníky lezectví a turistiky v celém širokém regionu bez rozdílu hranic. K jeho hlavním úkolům patřilo pěstování pozitivního vztahu k horám a konání horolezeckých a turistických výletů celých rodin. Ty směřovaly jak do Alp, tak i do mateřského okolí Liberce. Součástí koncepce bylo i pořádání naučných přednášek pro Čechy a širokou veřejnost. Liberečtí členové se podíleli rovněž na budování turistických cest, jejich značení a na péči o vrcholové knihy a horské základny.
Mezi prvotní úkoly všech „alpských spolků“ bylo zbudování vlastní chaty přímo v Alpách. Postavení takové základny v Alpách znamenalo získat zázemí, ale zároveň i prestiž mezi těmi, kteří základnu již měli nebo o ni usilovali.
Liberecký spolek v roce 1905 zakoupil takovou základnu, alpskou chatu „Reichenberger Hütte“ poblíž Cortiny d´Ampezzo. Liberečtí měli smůlu. Po skončení 1. světové války jim byla chata zabavena italskou vládou, protože Jižní Tyrolsko připadlo Itálii. Liberečtí horolezci se však nevzdali a v roce 1925 si vystavěli „Neue Reichenberger Hütte“ - Novou libereckou chatu v rakouské části Alp. Chata stojí a slouží původním majitelům dodnes.
Společenský i sportovní život spolku byl velmi pestrý. V rámci svých aktivit liberečtí alpinisté udržovali blízké přátelské kontakty s alpinisty z Nového Boru, České Lípy, Českého Ráje, Varnsdorfu, s odborným spolkme v Jablonci nad Nisou. Ani 1. světová válka a vznik Československé republiky nezastavil rozvíjejícíc se aktivity našich horolezců. Počet jeho členů stále stoupal z 505 v roce 1920 až na 750 v roce 1937. Jak napovídá název spolku „Německý spolek“, základ horolezců se skládal z řad německého obyvatelstva žijícího na našem území. I tak, zabráním Liberce v roce 1938 a připojením k Německé Říši, dochází k reorganizaci spolků v systém polovojenských organizací sloužících k budoucí organizaci alpských vojenských jednotek včetně spolupráce s Hitlerjugend na výchově mládeže.Tím byl dán libereckým alpinistům zcela nový charakter. Došlo k zařazení libereckých alpinistů přímo do výcviku branných sil hitlerovského Německa. Po porážce nacistického Německa v roce 1945 byla činnost Německého alpského spolku v Liberci ukončena. Členové spolku, odsunutí z Československa obnovili činnost spolku v Mnichově, kde vyvíjejí činnost do současné doby.
Žádné komentáře:
Okomentovat