čtvrtek 19. března 2009

Měsíc po té...In memoriam Liberci

 ...a je po dešti, kosové si štěstím pletou noty. Tak nějak je Liberečákům po přestálém utrpení. Ano, i tak lze s odstupem pojmenovat Světové mistrovství v lyžování 2009. Humbuk, velké oči, rejžák, neprokázané podvody, mystifikace, blamáž, finanční a morální ztráty, které sotva kdo dohledá a pojmenuje.
 Liberecká garnitura zodpovědných funkcionářů se tváří, že vše proběhlo v souladu se záměrem. Houby s voctem! Všichni jsme prodělali. Zeptejte se lidí, „drazí“ funkcionáři, co si o vás a vašem šampionátu myslí. Jsou zatraceně rádi, že už nic jim v Liberci nepřipomíná oněch 14 fantasticky neskutečných dní, kdy museli alternovat oněch 200.000 turistů, kteří do města prostě nedorazili.
 Ano, nebýt Liberečáků, nikdo nebo skoro nikdo by v těch rádoby areálech sportu nebyl. To je holá skutečnost, ať si říká kdo chce, co chce. Slepej a praštěnej by musel viděl něco jiného. Kolik aut „turistů“ využilo například velké ostavné parkoviště na letišti? Já tipuju tak 10 aut. (Ne ověřil jsem sito, bylo jich asi o pět víc). Co nám po Katušce a po tom spolku z pátého patra Paláce Syner zůstalo? Pachuť v ústech, jako byste si ústa vypláchli močůvkou. Něco, co tu už bylo a vo by dráb lískovkou a pranýřem líp nezaonačil.
 Propstě, dámy a pánové, jedeme dál. Čo bolo, bolo, neotáčejmě. Jednoho je ale škoda. Víze, jak báječně vařili oněch 14 dní v menze na Technické univerzitě? Fantasticky! To jediné bylo vrcholové... Žel, dnes opět vaří tak, jako před šampionátem. Proč, proč asi?
  A co dál zůstalo? No přeci díla nechtěného Spacia! To, na co už ani pejskové nečůrají. Rádoby umění v ulicích krajského města. Plech a barely. Prach a broky. Kdy to už v Liberci vezme konec, proč zrovna my musíme být vyvolení? Čím jsme si to zasloužili? Nedejme se vysmát, nikde jinde to nechtěli... Ať žije sport a umění! Za své, dámy a pánové, za své...a potmě od ucha k uchu...

Žádné komentáře: