Kristina

 To, co před třiceti sedmi lety v dubnu roku 1972 vypadalo jako jedno z mnoha rozhodnutí strany a vlády, zcela jistě ovlivnilo budoucnost města Hrádku nad Nisou. Rozhodnutí Severočeského hnědouhelného revíru o zastavení těžby lignitu v povrchovém dole „Kristina“ dalo Hrádku nad Nisou haldy a jámy k rekultivaci, které se jen postupně zaplavovaly vodou z potůčků, polí a studní. Po osmdesáti letech nepřetržité těžby se bizarní opuštěná krajina začala plnit vodou.
 Uhlí se v okolí Hrádku nad Nisou těžilo už za Marie Terezie. S těžbou se začalo po roce 1786 v Loučné. Samotný důl Kristina byl otevřen v roce 1892 byť přímo o této lokalitě se vědělo o uhlí již v roce 1840. Nejprve se těžilo hlubinným způsobem, později, od roku 1959 povrchově.
 Samotná důlní jáma patřila v rámci Severočeského revíru k těm nejměnším. V dole pracovalo pouze 32 horníků, bagrista a dva řidiči nákladních aut. Roční těžba činila jen padesát tisíc tun lignitu, přesto uhlí na Kristině ubývalo. V dubnu roku 1972 skončila těžba uhlí na Hrádecku. Těch zajímavostí o hrádeckém uhlí a jeho dobyvatelů je mnoho.
 Například před otevřením dolu se z Loučné (součást dnešního Hrádku nad Nisou) uhlí dopravovalo od roku 1824 do Žitavy po proudu Nisy. Roku 1842 horníci z Gerštorfu (německý název Loučné) hledali a našli uhlí v Bílém Kostele a na Střeleckém vrchu v Chrastavě, ale pro malé množství nestálo za dobývání. Se stejným výsledkem byly pokusy opakovány o 10 let později v roce 1852, kdy zjara, jak praví kronika, bylo i mnoho chroustů..
 Docházelo i k důlním katastrofám. V dole Christian a Josef vypukl v roce 1850 mohutný požár. V roce 1885 horníci poprvé vstoupili do celorevírní stávky. Těch bylo i několik za První republiky. V roce 1928 stávka trvala plné dva měsíce, byla spojena s hladovkou a dvě kompletní směny zůstaly pod zemí a odmítly vyfárat. Řada hrádeckých občanů německé národnosti nemusela do odsunu. Jako horníci byli z odsunu vyjmuti.
 Samotný důl Kristina, poslední mohykám dobývání uhlí na Hrádecku, patří minulosti. Za dobu jeho existence z něj bylo vytěženo skoro půldruhého milionu tun lignitu. V poslední době (do roku 1972) byla těžba dolu určena převážně pro opatovickou elektrárnu, jejíž kotle spolykaly denně dvě stě tun lignitu, který už Kristina nebyla schopná zabezpečit.
 Zatopená plocha o rozloze 12 hektarů se záhy stala rekreační oázou odpočinku a báječného koupání. A to nejen pro občany Hrádku nad Nisou a širokého okolí, ale i pro naše sousedy v sousedním Polsku a Německu, kteří areál zatopeného lomu Kristina plně využívají.