Tvář jak jindy byla bledá
„Zašlo slunce. Tma splynula šerá a má tvář jak jindy byla bledá...“ Jako by vám za kmotra byl, má milá, K.H. Mácha. Z pampelišek se bílé chmýří tiše snáší k nohám mé milé paní, malířce Ludmile Jiřincové...
Byl jsem na výstavě „Výběr z díla akademické malířky Ludmily Jiřincové (1912-1994) a chci se s vámi, kteří jste nepřišli na vernisáž v centru Babylon vpodvečer 27.3.2009 podělit o zážitky z této výstavy.
Každý ptáček má svůj zobáček ale ten na obrázku Ludmily Jiřincové má v zobáčku zlato. Nejen zpěvěm vás okouzlí, ale umí navíc kreslit, nádherně malovat. Ať je to kresba nebo grafický list, poznáte ji. Ano, je to ona, autorka Ludmila Jiřincová. Takhle to umí jenom ona. To je kumšt velkého malování. Já měl vždy za to, že v tomhle umění nikdo už moc nepřekvapí. Mýlit se je lidské. Překvapí setkání s umělcem – umělkyní. Mně kdysi oslovil Jan Zrzavý a pak jsem našel cestu k Ludmile Jiřincové. Jsou uřitelé a učitelky. Komenského krok za krokem a od jednoduchého ke složitému mě vede k přesvědčení, že stále se učit a dívat je naší povinností.
Je to zázrak konfrontovat to, co znám, stále s něčím novým. A tohle nikdy nekončí. Stále mám pocit viny, že jsem udělal málo. Stále mám málo slov a hledám jiná. Ano, Zrzavý byl člověk nedůtklivý. Jiřincová je srovnatelná s autorkou knihy Babička, Boženou Němcovou, Ta, rovněž zdá se mi, slovy malovala obraz, plátno plné soucitu a něhy. Umění Ludmily Jiřincové došlo své chvály později. Dostalo se jí milosti umět rozdávat radost.
Její obrazy jsou plné snů a chladivé mlhy, koláčů z pouti koupených z čisté lásky. Z pokory. Její obrazy jsou plny kouzla Čáryfuka a plné zadumání měsíce, co dosud nevyšel a slunce, co dosud nezašlo. Rozkvetlých stromů v prvních dnech jara, kdy z křížů při cestě jde ještě chlad a o chvíli později, při poledním slunci, aby ses bál, že tě stihne úpal. A čekáš na první závan chladné noci, co nosí smutek a někdy i pláč. To je charisma obrazů velké malířky současnosti Ludmily Jiřincové.
Její umění jde ještě dál. Její obraz, to je kaple, kostel i chrám. Galerie hlavního města světa, která nikdy své dveře nezamyká. Její svět umírá a znovu s každým divákem nabírá sil. Kdy láska a bolest se ze světa neztrácí. Nalezena, zvážena a shledána vinnou srdce nezamyká. Tvář celé planety se na nás dívá z každého jejího plátna, grafiky.
To jsou skutečně její, tak prazvláštní obrazy. Stále se k nim musím vracet. Jakoby mluvily. Se mnou i s vámi. Přijďte si s nimi popovídat do Galerie CFA + H Babylon – Centrum Babylon Liberec od 27.3. do 30.5.2009.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat