...a pak stojíte a díváte se. Jak to, že mohou fotky známé krajiny být ještě krásnější než tenhle samotný světa kout, který je tu s námi, ve kterém bloudím svůj celý život? Jizerské hory – výstava fotografií Milana Drahoňovského ve 4. patře obchodního domu „Delta Liberec“ 1.9.2008 – 31.3.2009.
Jsme léta kamarádi. Jsem podjatý. Autora znám a vím, že je mimořádně pracovitý. A pokud pracovitost, čestnost a nadání ještě něco znamenají, pak u Pana fotografa Milana Drahoňovského jde o skloubení zcela mimořádné a ohromující. Žít za Rakousko-Uherska, slušel by mu predikát či titul císařsko-královský dvorní fotograf par excelence.
Mám Milana rád jako člověka i jako fotografa. Za léta potkávání se, každý z nás už víme, kam patříme. Mistr Drahoňpvský patří do svého ateliéru, do přírody, kde fotí a i za katedru umělecké školy, kde už dávno měl učit mladé adepty umění, jak vidět svět. Svět, který se sice točí, ale jehož pevné body jsou Milanovy oči kamery obskury. Svět, byť byl vzhůru nohama, musí mít své pevné body a své pevné zásady. Svět optiky, řemeslné zručnosti, talentu a pevné ruky. Dnes i jistoty počítačové techniky.
Fotograf Milan Drahoňovský nestárne, byť jeho fotky jsou vyzrálé. Jeho svět dospěl. Je vyzrálý jako voňavé jablko, jako pár třešní s višněmi. Je voňavý a praská sladkými šťávami a voní jako jitrocel, skloníš-li hlavu do trávy. Je blízko a může být i vzdálený podle toho, chodíš-li s ním Jizerkami nebo si prohlížíš jeho fotky doma u kamen. Jsou měsíce, kdy o něj nezavadíš a pak se potkáte čtyřikrát do týdne a město je hned krásnější.
Krásné fotky umí i mnozí druzí, s Milanem Drahoňovským ale máte jistotu, že tenhle fotograf umí víc. Jeho focené objekty nejsou barva, papír, kumšt a adjustace. Na každé fotce je pokaždé zcela jistě víc. To je benefit pro věrné přátele i neznámé kolemjdoucí. Kus sebe sama, který umělec do díla vkládá.Kus života a velký kus tolerance, píle, daru nebes, genia předků a převelice vzdálených nadaných příbuzných. Rod Drahoňovských byl vždy nadán činorodými údy, mezi kterými se fotograf Milan Drahoňovský neztrácí.
Jsou fotky, jsou fotografové. Byť dnešní technika umí zahladit stopy i velké nešikovnosti, vedle takových stejně ční skuteční umělci a jejich díla. Do Pantheonu slávy tohoto druhu umění mohu s klidným svědomím zařadit přítele, fotografa, člověka s příjmením Drahoňovský.
Žádné komentáře:
Okomentovat