Vážení budoucí čtenáři, drazí odborníci, dosud nezaujatá mládeži. Rád bych vás blíže seznámil s výzkumným centrem průmyslu českého Vysokého učení technického v Praze. To systematicky mapuje průmyslové dědictví v České republice a tím mimo jiné vytváří podmínky pro jeho záchranu. Po Pražském industriálu přichází za svým čtenářem Liberecký industriál. Anoncovaná krajina, rozdělená v knize do 12 samostatných kapitol, kdysi dávno chudá část země. Od poloviny 19. století místo koncentrace podnikatelských aktivit české, německé a židovské buržoazie. Průmyslové centrum s dravým kapitálem. 303 hesel pro jejichž vznik sáhli autoři do dobového tisku, starých pohlednic, reklam a adresářů. Prezentovaný manuál je vymezen geograficky mapovými listinami. Žel, jak sami autoři tvrdí, mnohé zůstává utajeno, nedokončeno a mnohé teprve čeká na znovuobjevení. Zde nevyřčené znamená jen jedno, na nic nečekat, už nic neodkládat. Vše, co dosud popsáno není, raketově mizí ze světa. Tam, kde si sběratelé kovů řežou kovové nosníky nad vlastní hlavou nemáme moc času. Snad jenom vlastní liknatostí se může stát, že nebude čím stávající industriál doplnit. Čistě subjektivně, při čtení toho současného jsem se vždy vracel do dětství. Z dětské naivity a neznalosti přesvědčen o nepojmíjivosti věcí kolem sebe jsem si prohlížel ony krásné velké, původní knihy Die Gross-industrie Osterreichs. Na půdě starého domu v Hrádku nad Nisou, v jehož omítce se ještě dalo přečíst, ,Kaffe radio“. Jak čas tak věk jsou nemilosrdní soudci. Lidé umírají, domy se boří a staré knihy dobře hoří a najdou se i na smetišti. Knihy od babičky z Hrádku nad Nisou dosud chráním. Jsou vzpomínkou, mementem doby.na zbořené industriální chrámy. Udělejme společně něco pro zachování těch stávajících.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat