Lanýži v Čechách
Ve starých časopisech se dočteme občas zajímavosti, které vskutku překvapí. Není jistě pochyb, že k nejchutnějším houbám patří lanýž. Ne, že bych se jich přejedl, ale občas zahlédnu v regálu obchodního domu „něco“ s lanýži a s cenou vyvolávající přesvědčení, že lanýž bude vskutku nejen nejchutnější, ale i nejdražší houbou planety. A jak se záhy i vy přesvědčíte, není problém se lanýži zásobit, hledat a nalézat je v Čechách. Ano, četbou a nemusí to být jen na internetu, se jeden dozví, kam v Čechách na ně. Nejdřív ale několik povšechných informací, aby zbylo na všechny..
Viděli jste již někdy lanýže? Dle dobové i dnešní literatury vypadají jako černohnědé nechutně vyhlížející staré brambory, jejichž povrch je pokryt bradavičkami. Rozříznutý je protkán množstvím rozvětvených chodbiček. Tak takhle můžete spatřit lanýže černého, ale jsou i jiné – žlutohnědé, v průřezu bělavé a méně bradavičnaté, kterým se říká bílé.
Už časopisy z 19. století „zovou“ tu neúhlednou houbu hledanou perlou labužníků. Nenacházejí slov, kterými chtějí vychválit její vůni a chuť. Ta je prý nadčasová, nejúžasnější…
Však také nejsou běžně za každým pangenem k nalezení. Ta houba se umí opravdu schovat. Lanýž je houba podzemní, cizopasící na kořenech dubů a buků. Jeho vlast nemá hranic. A proto teď, čeští houbaři, labužníci a hledači pokladů, pozor! Vyskytuje se kolem Všenor (Praha západ), na Křivoklátsku a kolem Karlových Varů, na Moravě a v Karpatech. Ač nerad uvádím, byť je před houbařskou sezónou, že tento údaj je stár 111 let. (No a co, některé údaje, které nás učili ve škole jsou i staršího data…)
Vraťme se k dalším lokalitám snadného přístupu k lanýžům. Nálezy (a časté) jsou hlášeny z jižní Evropy, zejména z Itálie a Francie. Podle informace (žel z druhé ruky) jsou nejchutnější a nejlepší ty z Francie a jsou zároveň nejvzácnější. A tak i chudobná a neúrodná krajina Eurozóny, se stává po jistou roční dobu krajinou vyhledávanou a zámožnou – cituji:“Kde druhdy bídně živořili chudé rodiny a ani černého chleba nemívaly dosyta, vytěží nyní ročně i několik tisíc franků. A přitom sbírání a hledání lanýžů není prací namáhavou“.
Přes půl roku může hledač lanýžů odpočívat, ale ani v hlavní sezóně se nezapotí. Jak říká můj zdroj: „Vezme psa nebo vepře na šňůru a jde se do lanýžového háje. Zkušené oko již zdaleka pozná duby, jejichž kořeny tísní houby. Jsou zkrouceny a zakrněly. Pes nebo vepř počne čichat, rýti a lanýžník už jen sbírá vzácné houby“.
Opravdu není potřeba k tomu zvláštního umění, když na to stačí psík, obyčejně ovčácký nebo vepř. Ale ani oni nejsou ti poslení, co umí nalézat lanýže v podzemí. Totéž umí zajíc, jelen, tchoř a veverky a této schopnosti využívají.
Psa i vepře je ale nutno před nasazením do byznysu s houbami patřičně vyškolit. Psík se nechával řádně vyhladovět a pak se mu podával chléb načichlý lanýži. Později, jakmile ucítí vůni lanýžů, hrabe jako posedlý v domnění, že pod dubem je zakopán pořádný kus chleba. Jak mravoučné! To vepř se dá zlákat dárky. Nejsou to oblíbené čínské hračky, v jeho řípadě je to kukuřice, hrst žaludů ukrytých na cvičném poli z písku. Vycvičen pak provází svého pána o lanýžového ráje, do lesa.
Ve Francii říkají těmto houbám „caveurs“ a pokud si pán se svým čtyřnohým společníkem porozumí, pak nejsou chudí. Lanýž stejně jako kaviár patří na stůl úspěšných a bohatých. Prý bývá nejchutnější v paštikách, ale i ingrediencí dalších lahůdek. Záleží na kuchaři i na tom, jakou sumičku máte v peněžence.
A protože v Čechách jsou tací, co si poctivou prací vydělali a mají rádi lanýže, popřejme jim dobré zažívání a plné talíře…
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat