úterý 17. března 2009

O jaru – A vzduch je jako chleba s máslem medem potřeným

 Pokud jste na tom jako já, pak už by tady mělo být. Včera bylo pozdě. Nějak tak nahlížím na slotu venku za okny. Pokud je březen, pak se měl už dít zázrak přírody. Návrat toho nejhezčího, zrození nového života. Probuzení přírody. Duben a třeba ještě květen, kdy už příroda kypí a březnová početí přivádí na svět nové a nové dary přírody – mláďata. Konec března, duben, květen – je jaro. Vrací se život. Křik ve větvích. Ryby se zvedají ode dna a spěchají nahoru nadechnout se tepla. A vzduch je jako chleba s máslem medem potřeným.
 Těším se těším, se všemi matkami i jako děti na to, co teprv zítra přijde. To tajemný... Na první petrklíče, sasanky, blatouchy. Jak zemi puknou mříže a těmi puklinami se vrátí na zem zemská blíže. Zákony přírody. Jak misky vah se převrátí na stranu práva slepé justice a přijde na zem, do trávy, zas, opět zemská tíže plná lahody. O co víc mi za bude chutnat salát z jitrocele a pampelišky. Jak uvidím že krtek už ví kudy kam a jak na mě opět přijdou mdloby až uvidím krtinců plný sad. Bože, jak já se už těším, že nebudu muset mít stále mokré těžké zimní boty. Až odložím kabát. Až jaro, které přijde zcela jistě se doširoka rozkročí. Že slunce bude opět pálit, že pihatá, ta mladá děvčata budou zvedat ruce. Že voda, vzduch, ten zrádce, zchromí zimy řeč až do ochraptění. Až listí schová dívčí stud.
 Jak kotel plný páry, komínů a táhel zafouká a bílý oblak syčící jak had a užovka či slepýš a mlok vb trávě se mi ztratí. Ta tráva, zelená a modrá, ta mi pořád schází. Jak sednout si z deště pod okap.A do dlaní chytat plže v zahradách. Vylétnout z kůže blíží-li se mrak. Nevěřím, že jaro si přijde jenom tak. Bez fanfár. Jak přijedou si kluci? Nevím, jak ti dnešní. My jezdili na kárách. Z kopce pod zvonici k mostu. K vodě, co přinášela z hor, co koho napadlo. Dřeva i stůl a boudu se psem, králíky v králíkárnách, se šňůrou i prádlo, koš sebraného...Papouška. Kočárek s panenkou, zahradní lavici, stůl i hrábě. Jo, voda k jaru patří, jako dětská prdelka pasuje na nočník. A potom skutečně nic už nezabrání, aby, slyšel-li jsi chrousta chroustání viděl oči, co jaru zaclání. 
 Jsem netrpělivý a že neslyším trávu růst a jarní déšť tlouct o podlahu duhovými kapkami. Snad zítra dočkám se, až okny dokořán vejde k nám a schody pod půdu a žebříkem pod vikýř otevře dům návštěvám. Jaro je milá návštěva. Psala, že odjíždí a jede k nám. Saně má rozbitý, prý jede s poštou a pozdravy veze nám i vám. Petrklíč místo klíče a přece odmyká. Svět ožlutí jak šat housat a ornát v kostele sestrám jeptiškám. Kněz pak jej slavností uvítá na schodech a zvony odletí do Říma. 
 Však já se dočkám. A kdo si počká, ten se dočká. Jaro je na cestě. A nemůže se dočkat. A já s ním. Budiž pochváleno a země naše s ním...

Žádné komentáře: