pátek 28. srpna 2009

Legendy, na které se nezapomíná – Studio Y

Když jsem byl v roce 1966 převelen k vojenskému útvaru 3256 do libereckých Dolních kasáren a začal tam budovat amatérské divadlo, vůbec jsem netušil, že mě o tři roky předběhl Jan Schmid. V Liberci se tehdy zrodilo Studio Y, které se později zabydlilo v Severočeském loutkovém sále YMCA v Revoluční ulici. Herci libereckých divadel zde nad rámec svých úvazků hrávali něco „navíc“. To, co už v roce 1969 vedlo k profesionalizaci scény a tak se Studio Y stává autonomní scénou Naivního divadla v Liberci.
10 let byl Liberec svědkem něčeho, co tu ještě nebylo. Inscenace jako Michelangelo, encyklopedické heslo XX. Století, Kovář Stelzig, Ubu králem, Carmen nejen podle Bizeta... Ať to byla představení v Liberci nebo později, po roce 1978 kdy soubor odešel do Prahy, stala se liberecká „Ypsilonka“ něčím, co lze těžko pojmenovat. Fenomén doby.
V rovině smíchu, ve složitých podmínkách jinotajů a narážek na současné dění, se zrodil maják občanské a umělecké odvahy. Ypsilonka nikdy „nezkaměněla“, uchovala si osobitost, rukopis i poetičnost neskonalé „srandy“ a tak ten, kdo to zažil na vlastní kůži, nezapomene. Vyrostli na rock´n rollu, byli vrstevníky Beatles a inklinovali ke swingu, a přesto vše, co odeznělo z prken, na kterých stáli, bylo krásné a aktuální. Oslovilo nás.
Písničky Marka Ebena, Jiřího Smitzera, ale i principála Jana Schmida nás uváděly v úžas. Jirka Lábus, Jana Synková. Pražské Večery pod lampou pocházely z modelu libereckého období. A hosté? V Liberci to byli třeba Bohouš Záhorský a Václav Kaplický.
Improvizace a naprostá profesionalita. Scéna, kostým, rekvizita. Ypsilonka nikdy nezklamala. Dokonalé aranžmá, divadlo jako kolektivní hra plná vynikajících individualit. Improvizace jako součást jednotlivce v dokonalém znění celého orchestru. Předběhli dobu a přitom byli současní i nadčasoví. Stali se legendou, na kterou se nezapomíná, součást našeho života, který udělali hezčím a bohatším. Chtělo by to postavit se zase v těch úzkých řadách známých sedadel a zatleskat jim, jako tehdy. Přesto, že je scéna prázdná už víc jak 30 let.

Žádné komentáře: