Čím více jdete do hloubky nějakého problému, tím více zjišťujete, že není nic složitějšího. Není jednoduchých odpovědí a snadných řešení. Má-li být člověk spravedlivý,nemůže než pochybovat. Jednoduché soudy vedou k ukvapeným závěrům. Hodnotíme-li člověka z masa a kostí, byť verdikt soudu byl už předem znám, buďme opatrní.
Příkladem je všeobecně známý život Albrechta z Valdštejna, vévody frýdlantského, který se vítězstvím v Meklenbursku roku 1626 stal císařským ediktem Ferdinanda II. říšským panovníkem. Po obdržení knížectví zaháňského ve Slezsku roku 1627 se jeho země stala rovnocenou ostatním državám německých kurfistů. A co překvapuje nejvíc? Že Albrecht o své země opravdu pečoval.
Zemi jemu nejbližší, frýdlantskou, opečovával s mimořádným nasazením. Ne jako voják, ale jako prozíravý ekonom a zakladatel dynastie. Však také byla, až na menší výjimky, zemí zcela neodvislou od zbytku Království českého. Její meze na jihu byly dány Českou Lípou, Bělou, Kostí, Kopidlnem, Hořicemi, Hostinným, na severu státní hranicí a dál územím, které i za ní Valdštejn vlastnil.
Ke správě byli určeni hejtmani a třeba i tací, jako Gerhard Taxis z Hulsstu, známý i tím, že chtěl těžit cinobr v Jesenném, což nakonec udělal tajně za Albrechtovými zády. Po roce 1631 byl Taxis odvolán. Pro různé hospodářské delikty, jak se říká, upadl v nemilost. Krajská komora (dnes bychom řekli zemská vláda) řešila hospodářské problémy dominia zcela moderně, prostřednictvím zdatných ekonomů. Pokud jejich zdatnost shledal Albrecht osobně jako plytkou a zbytnou, neváhal a úředníky vyměnil. Jičínské komoře byli podřízeni hejtmani jednotlivých pantsví (nám nejblíže Turnov).
Sama jičínská komora byla zasypávána Valdštejnovými dopisy s pokyny i přímo z bojišť. Příkazy řešily problémy hospodářské, ale i osvětové. Snad i tím byl udržen pořádek na těchto územích, na rozdíl od zbytku Čech, kde vládl v těch letech chaos i vojenští zběhové (marodéři).
Turnovsko leželo mimo hyperaktivitu velkovévody. Nenacházelo se zde nic, co by pomohlo vojsku zvítězit. Rudy se těžili v Podkrkonoší a v Jizerských horách. Turnov se nehodil ani k „pěstování hedvábí“. Netkalo se tu jako na Liberecku ani tu nebyl velkochov koní či dobytka. Jen jednou se věcí se kraj pod Kozákovem skvěl v koruně velkovévodské – samotným Kozákovem, jeho drahokamy, rubíny a safíry.
Stalo se, že se Albrecht pochlubil francouzskému vyslanci, prstenem zdobeným skvostným kozákovským kamenem a obdaroval ambasadora košíkem „pecek“ v nichž zmíněný našel velmi pěkné krystaly. To, co však zde nenalezl bylo zlato a stříbro, přestože dal hledat a kutat intenzivně. Tím, čím Turnovsko přispělo do pokladnice Albrechtovy soukromé říše bylo pivo a mlýny. V turnovském pivovaru činili várky na 18 sudů při ceně 7 zlatých za sud. A jak se zmiňuje písař Kříž, sleva nebyla, všechny prosby o slevení byly marny. Pivo z Turnova (Valdštejnovo) museli kupovat všichni a bez výjimky i šlechta z širokého okolí třeba z Kuřích Vod nebo Mladějova.
Turnov nebyl ušetřen ani školské reformy „Země frýdlantské“ ani reformy zdravotnictví. A co je nejzajímavější? Albrecht nechtěl vládnout svému světu trvale absolutisticky. Ve „zbytku království“ bylo po roce 1627 vydáno a uplatňováno „obnovené zřízení zemské“, jakási ústava, která oslinila Valdštejna natolik, že se chtěl řídit něčím obdobným a chystal ke správě své země pozvat, na sněmu zasedat zástupce lenní šlechty De Fourse z Rohozce, Šlikovnu z Nudvojovic, Kounice ze Sekerových Louček, Berku z Dubé na Loukovci, ale města jako byl i Turnov.
Ale jak to tak bývá, vše dozrálo rokem 1632 a už nic z toho nebylo realizováno. Čas Albrechta z Valdštejna se naplnil. Odsuzován, hanoben, ponížen, zrazen a zatracován skončil jeden velký sen. Sen muže, který se tolik lišil od ostatních...
Pramen: Dr. J.V. Šimák, Místní kroniky
Žádné komentáře:
Okomentovat