Zleva i zprava na mě doráží reklama. V poslední době mi připadá nějaká povědomá, jako něco, co jsem už viděl nebo co bych měl znát. Nevím, zda je to recesí, ale jako by se svět na chvilku zastavil, ohlédl se a vracel se k něčemu, co tu už bylo a bylo to dobré. U nás je to, jako vše, zpolitizováno. Volat po něčem, co tu bylo, byť to bylo dobré, může být bráno jako volání po reinkarnaci starých časů.
V Čechách je zvykem vylévat s vaničkou i dítě a tak se ve školách učí, jako by za socialismu (komunismu) bylo vše špatné a Československo bylo zemí div ne v úpadku. Ano, nebylo politické svobody jak ji známe dnes, nebylo možností cestování a byla tu možná hrozba návratu padesátých let. Přesto tu v těch dobách vystudovali, žili a pracovali miliony lidí, kteří se dnes oprávněně nemají proč za svůj život stydět. By co víc, volají po „retro“. Auto, potraviny, kultura, spotřební produkty, koberce, látky, hodinky, boty, móda, mezilidské vztahy, sociální vztahy. Vidět vše z obou stran, v plné škále barevného spektra.
Pozor na jednoduchá řešení! Říkají „zlatí komunisti“, ale mají na mysli bezpečí, sociální jistoty, možnost bezplatného studia, lékařskou, rehabilitační a lázeňskou péči. Pokud byla za socialismu korupce, vědí, že dnes je nesrovnatelně vyšší. Tehdy se lidé obávali policie. Dnes to o mnoho lepší není.
Zůstaňme u těch retrohospodářských možností, ale i tam očekávejme jenom, co, většinou zahraniční, majitel firmy dovolí. Řada fabrik už nestojí a jinde mají starosti, jak přežít. Chtějme naše kvalitní retrovýrobky. Nejde jen o nostalgii po starých dobrých „socialistických“ časech, ale o oprávněné ocenění práce našich rodičů a prarodičů, kteří v té době žili.
Svět není jednobarevný a pokud jsme se rozhodli správně, máme stále možnost výběru. Vyberme si, co se nám líbí, co nám chutná, co nás obohacuje. Žijeme v zemi, kde si můžeme přát cokoli a je na nás, zda toho využijeme. Volby budou v říjnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat