Kdo má štěstí, tomu slunce hřeje, kdo ho nemá, tom,u prší. Letos je to se štěstím tak napůl. Ráno se vám sluníčko směje, večer leje. Celý červenec. A jak bude? O to je velký svár. Které rosničce věřit? Který žabák se čápa bojí a kváká, no znáte to,tak, aby nepozlobil. A tak, co televizní stanice, to jiná předpověď. Až je to k smíchu. Pokud si myslíte, že mají pravdu, pak zapláčete. I v rámci tolerance a statistické chyby se nestačíte divit.
Tak bude pršet nebo ne? Od čeho máme internet? A tak si lovím a nalézám. Zelení a modří, firma proti firmě. Ono počasí je vlastně taky byznys a žádná romantika, žádné šumění deště, zurčení tekoucí vody. To všechno je pryč. Dnes hučí kanály a ne jez, žádné kuňkání žab a pozvolné zabarvení oblohy do tmavomodra, ale sloup vzduchu, který saje ze země prach, obloha, která se barví doběla a vítr, který vás udeří do zad, poláme deštníky, zláme větve a stromy vejpůl. To jsou dnešní deště, to byla letošní červencová pohoda.
Střídání počasí a síla přírody nám jenom ukázaly, že jsme tu na návštěvě. Že ke stavbám nestačí jen povolení městského stavebního úřadu, že existuje vyšší stavební řád, který se nevyplatí obcházet. A tak my všichni, kteří čekáme od počasí krásu, podívejme se z okna nebo jen do zrcadla. Svět milionu tváří, svět různých přání, svět slunce i nepohody. To je to nejlepší, co vám ten fešák žabák nebo útlá rosnička z obrazovky můžou přát. Aby vše zůstalo jako vždycky. Když prší, to příští bude, že sluníčko se rozzáří. Na nic jiného nevěřte, nedejte se zmást. Prší, pršelo a bude pršet dál...
Žádné komentáře:
Okomentovat