sobota 25. ledna 2014

Kdo ví, ať raději mlčí...

I za bývalého režimu mít se dobře znamenalo mít dobré zaměstnání. Nebylo to až tolik o vzdělání, ale o tom, co jste na trhu práce chtěli ostatním nabídnout. Samostatnou kapitolou byli úředníci samospráv (na radnicích), kteří vládli kulatým razítkem. Byty, pozemky, placené služby, různá povolení, zákazy. Úplatní policisté, soudci, prokurátoři, obhájci, bachaři. Znalí lékaři, beroucí úplatky v penězích, obrazech, starožitnostech, službách, členové různých komisí, kteří rozhodovali o tom, kdo bude vystupovat před veřejností, vystavovat. Ti, kdo pracovali ve službách a měli možnost je nabízet i mimo pracovní dobu - kadeřnice, krejčí, maséři, opraváři, instalatéři, zedníci, pracovníci v hotelových službách, v obchodu, zelináři, řezníci, zahradníci, pěstitelé, chovatelé. Pracovníci od benzínových čerpadel, veksláci s valutami. Pracovníci zahraničního obchodu, opraváři aut, praček, televizí, zaměstnanci společenských organizací, až po vybrané funkcionáře KSČ, kteří si přilepšovali prodejem informací. To byl asi tak zhruba základ pozdější „šlechty“, která měla po roce 1989 po pádu socialistického režimu prostředky na to privatizovat československé hospodářství.
Nashromážděný majetek z let předchozích se stal zdrojem záruk, ale i hotovosti při privatizaci národních podniků. Obrovské, nikým neevidované zdroje rozložily v několika málo letech ekonomickou strukturu republiky a společně se zahraničními zdroji určily, kde a co se v republice bude vyrábět. Vstup naší země do Evropské unie dokončil úplnou přestavbu země bez venkovního zadlužení na tu část Evropy, kde se vyrábí převážně náhradní díly, a produkuje jen tolik živočišných produktů, které nám ze zahraničí – z Bruselu povolí.
Nás, kteří žijeme v pohraničí české republiky, v Sudetech, stávající stav musí mrzet i proto, že po vyhnání – odsunu většiny německého obyvatelstva z tohoto území po Druhé světové válce jsme obnovili produkci výroby ve prospěch naší republiky. Těžká léta, často bez odborníků na sklo, bižuterii, koberce, látky, automobilový průmysl či strojírenství, jsme svízelně překonali a v pozdějších letech dovedli k exportní dokonalosti.... Až po změně režimu, který ekonomiku země svěřil těm, co měli peníze a vliv v šedé ekonomice státu, bylo dosaženo úplné demontáže naší stávající ekonomiky a jejího převodu do portfolia velkých zahraničních firem, které neměly zájem o samostatné české finální výrobky. Tak byly u nás v Sudetech zlikvidovány fabriky se stoletou výrobní tradicí, dávající práci všem, kteří pracovat chtěli. Bytex, Textilana, Tesla, AZNP, Silka, Hedva, Kolora, Retex, Totex a další.

Je smutné, že jsme v dané euforii z porevolučních změn nepostřehli to podstatné. Jak rychle a s naším tichým souhlasem došlo k tak významným změnám v našem okolí, u nás doma.... Byli jsme svědky něčeho, co jinak trvá staletí.... Nemám na mysli, jak rychle rostou krápníky....  

Žádné komentáře: