Já
budík nepotřeboval. Pokud se někam jelo, stejně jsem nespal,
stále se budil a budík ve mně mi nedal víc, než spát jak na
vodě. A pokud zazvonil, tak mohutně řval, protože u nás doma
byly v oblibě budíky vzadu s motýlky, tudíž
mechanické, a ty uměly probudit i partaje od vedle. Příšerná
nezničitelná monstra byla. Nikdo je doma neošetřoval, natož aby
jim věnoval jinou péči. A přesto, nebylo dne, aby budík nebudil.
To
dnešní buzení bateriovými budíčky se s tím srovnat nedá.
Odvíjí se od stáří baterek a to se pozná se to hned ráno ve
čtyři, kdy vás ten malý pohotový Číňan měl probudit.
Probudil, ale jen proto, že i on už od dvou čekal a bál se
usnout, protože věděl, jak by to dopadlo. Letěl by do ...., neboť
je z Číny a na baterky, a to už samo o sobě je naše
ponížení. No tak nevím, existuje dnes ještě něco jiného než
bateriový budík? Dnes samosebou mobil....
Budík.
Pro mne a mou generaci zůstane symbolem časného jitra,
plechového-hrozného řinčení a rámusu, který si Středoevropan
vůbec nezaslouží, neboť vstávat za pomoci budíku je nezdravé,
život ohrožující a potupné. Vezměte si takové černochy,
obyvatele tichomořských ostrovů, indiány, eskymáky - ti snad ani
neví, co to budík je. Proč zrovna do Evropy si našel cestu tenhle
zabiják snů, proč zrovna my, běloši, náchylní na mrtvičku, se
musíme nechat budit hlukem, kakofonií zvuků krvavých střetů
Třicetileté války. Jsou jistě země, kde se lidé budí
civilizovaně. Polibkem. Pohlazením. Vůní kávy, čaje s medem...
Proč my k nim nepatříme? Řekl bych, že Číňani budíky
jenom vyrábějí, ale doma je jistě nepoužívají. A daří se
jim.
A
kohouti? Dřív byli, a to především na vsích ráno,
zainteresování tihle ptáci, co nevynikají na rozdíl třeba od
papoušků inteligencí. Nechali se přesvědčit k rannímu
kokrhání, hlasem blízkým budíku v brzkou hodinou. Z kohoutů
se radovali lidé z jiné části Machnína. Já například
bych ráno zabil všechny hrdličky. Tam kde kohout zaznamenal, jak
lidem škodí kokrháním, příště kokrhal o oktávu líp a déle
doprovázeje se máváním křídel.
Budík
z kovu a plastu, kohout z masa, kostí a peří, dva
přirození přátelé. Lidé se v budoucnu spojí a budíky
zničí. Řekněme, že musí. Žádné maso, žádné kosti, jen
plno koleček a ranní zlosti. Šup s nimi do hrnce a voalá, jaký
byl kohout? Chutný a voňavý...
Žádné komentáře:
Okomentovat