Sobota, den jak zralé víno. Přes
rozkopané Jablonné v Podještědí ostře vlevo na státní, pak směr Cvikov - Nový
Bor - Česká Sibiř - varhany a znovu ostře
vlevo do kopce, z kopce podél potoka a jsme v Jánské. Ještě nebylo ani v
šest ráno. Jana to odřídila bez ztráty kytičky. Tam v kopcích nám přeběhla přes
cestu 4 divoká prasata zleva doprava. Na blešáku v Jánské pršelo. Tam odkud
jsme, jsme déšť neviděli hezkých pár měsíců. Pole všude kolem sklizena. Kdo má
ještě vodu na zalévání, zalévá. Moc to nepomáhá.
Odskočili jsme si mimo Českolipsko na
Děčínsko a Liberecko, přes Černou Louži do Hrádku nad Nisou. Walter, můj strýc,
byl navržen na poctu hejtmana Libereckého kraje. Rád jsem mu tu čerstvou novinu
předal. Bude mu krásných 90 let.
Všude kolem kolaři, zpět do Stráže pod
Ralskem a do Osečné, trochu bloudění za náměstím, směr bývalý vojenský prostor
ves Náhlov. Setkali se tam z popudu Spolku historie Mimoňska bývalí obyvatelé
opuštěných chalup a usedlostí sudetští Němci z tohoto kraje
s českými. Přijeli jsme až po zahájení, ale i tak byl slušný zájem o mé
knížky. V místním muzeu jsme si prohlédli výstavu o emigraci zdejších Němců do
Brazílie.
Den byl pořád krásný, snad až moc.
Sluneční cesta lesem napříč bývalým vojenským prostorem Ralsko na Českolipsku
je mocný zážitek, na který se nezapomíná. Uprostřed lesních cest, na jejich
křižovatce, je památník tragické události, kde při autonehodě na počátku padesátých
let minulého století zemřel hrdina Sovětského svazu generál Sochor. Ten, co
pomáhal na svět státu Izrael, když pomohl vycvičit vojáky, kteří uhájili
existenci Izraele. Velká čest jemu, živým i padlým vojákům tohoto státu.
Úžasný klid, pohoda, ale i pokora, která
dnes vládne tomuto ještě donedávna uzavřenému prostoru, vás úplně pohltí tak,
jako mě. Nás, kteří jsme takříkajíc s otevřenými ústy vnímali krajinu, okolní
svět borovic, písku, vůně lesa, modré oblohy a vody v tamním údolí. Viděl jsem
toho mnoho, co svět krášlí, přírodu i stavby lidského snažení. Kraj na skok od
lidí, co tu kolem žijí, je svět úplně jiný, opuštěný. Snad jako Jurský park bez
hrůzných predátorů. Přívětivý, dosud nepoznaný, plný zážitků a zázraků. Den
toho 18. srpna byl pro mě dnem, jaký není v nabídce zážitkových cestovních
kanceláří. Ten se rodí ze šťastné konstelace hvězd každému, kdo není slepý,
vidí a cítí kraj nepoznamenaný už dnes desítky let vojenskou přítomností.
Zůstalo mu jen označení bývalý vojenský prostor.
Závidím a přeji vám, všem ostatním, běžte
se podívat. V kostele, v synagoze nenajdete větší klid, mír a usmíření.
Není tu čas ani prostor pro hádky, krajina vstřebá vše negativní a zůstane jen
radost a potěšení z krásy na zemi, mír a tiché snažení větru, pohlazení po tváři,
pevný stisk ruky, přivřené oči, polibek na tváři. Buď sbohem, má nová stará
lásko, krajino snů a pohádek. Na zemi je ještě pořád krásně. Stačí jen otevřít
oči a jít za snem.
Žádné komentáře:
Okomentovat