Druhá největší sklárna v Novém Boru. Loď s vlajkou admirála na stožáru. Sklo Egermann – co si kdo mohl přát víc! Moser, Loket, cibulákový porculán a sklo Egermann. Rubínová lazura, zabarvení stálé, neztrácí odstín. Základní surovina rubínové lazury – zlato.
Becherovka, chmel, kontaktní čočky, krevní skupiny...Máme toho víc? Asi sotva. Nový Bor dluží sochu, ulici, most, medaili pro chytré studenty a ty, co vyvedou firmu z likvidace. Až tak to dopadlo, že vlajková loď českého skla je po břicho na suchu. Odepsat český textil, cukrovku, nákladní auta, traktory mi připadá jako hloupý sen. Bižuterie, sklo a to není jistě všechno. Bude toho víc. Je mi to ukrutně líto, ale co s tím mohu dělat? Jsou tu jistě, a proč by nebyli filantropové, kteří mohou pomoci a vrazit do skla hodně peněz. Najít vnitřní pomoc, firemní úspory a expandovat ven, na nové trhy. Vrátit se na staré, osvědčené.
Není přece možné, aby sklo Egermann skončilo jen tak. Aby už nebylo. 16 let experimentů trvalo, než mohl mladý Bedřich Egermann prohlásit, že je hotovo. Rubínová lazura, něco, co dříve nebylo. Pohár, váza, sklenička z rubínového skla. Nádhera, která nemá obdoby. Opravdu se v Čechách nenajde sponzor české výroby, který by jednou mohl vnukům říct: Egermann to vymyslel, ale já tohle sklo a české zlato zachránil? Co by to asi stálo? Asi moc, když připustíme, že fabrika stojí a má stát ještě dlouho. Najde se někdo, kdo si rozumí s dějinami a myslí na budoucnost? Pokud ano, ať nahlas zařve: Tady jsem! A já ho zvolím hejtmanem nebo admirálem. Čím bude chtít.
Mám jen jedno přání: aby vyvěsil svou vlajku na komín, jako na stožár své vlajkové lodi. Pak si zaslouží slavnosti a dělostřeleckou salvu na jeho počest. V Čechách bude krásně i díky barevnému sklu z Nového Boru...
Žádné komentáře:
Okomentovat