Pošta

Asi jsem tak trochu mimo, ale když jsem byl malý, chtěl jsem být postiliónem, mužem v širokém klobouku, kde byly uloženy zvláště ceněné dopisy. Ve vysokých botách s ostruhami a s trubkou na prsou sedím na koni a s větrem o závod a za každého počasí vezu poštu. Jak bláhově romantická představa předškoláka o doručování zpráv!
Pošta prošla obrovským rozvojem od faraónů k dnešnímu telekomunikačnímu fenoménu. Přesto romantika doručovatele zpráv, peněz a informací zůstává. S novými lidmi ale přišly nové technologie, nové adresy a nové služby. Pošta je dnes víc o lidech a službách než o dopisech, pohlednicích, doručování peněz a balíků. Čelí konkurenci moderních technologií přenosu informací, zpráv a informací.
Globalizací se svět stal malou vesnicí. Přesto se lidé staví k poště jinak, než bychom očekávali. Vstřícně a s nostalgií. Pošta už nikdy nebude o osamělém jezdci vezoucím dokumenty, lidi, zboží, kufry, peníze, akcie a směnky. Vsadila na milou tvář ženy a vlídné zacházení. Pošta, která se rozhodla přežít, je neskutečně flexibilní a hledá nové cesty a nové služby, které lidi osloví. Dřív to byl pošťák s brašnou uštvaný k smrti. Stálé šlapání do kopců, kilometry a nepříčetní psi, v létě, v zimě, s brašnou plnou k prasknutí. Za přepážkou tak ještě motouz, známky za 0,30Kčs, 0,60Kčs, 1,20Kčs, 1,60Kčs, korespondenční lístky, balicí papír, šňůrky. Snad ještě Rudé právo, Mladá fronta, Pionýrské noviny, Průboj, Rozhlas, později televizní programy, losy, hrací tikety. Pošta, to byla ještě příležitostná razítka, filatelistické novinky.
Dnes bych řekl, že umí víc. Pošta umí vydat i ověřit, jsou tu bezpečnostní boxy, mýdlo, pasta na zuby, ručník, příbor i leccos pěkného ke čtení, čepice proti slunci, sluneční brýle, ubrousky, čaj, káva, sušenky, denní tisk, tužky, krabice i balicí papír, drobná elektronika, cédéčka, filmy, parfumerie. Zajistí služby holiče, masérky, tetování, dětské koutky, volné léky, náhradní díly, notářské služby, pojištění. Dává prostor organizovaným sběratelům poštovních známek, vystavuje práce amatérských fotografů, sběratelů pohlednic i mincí. Pořádá akce sportovního i odpočinkového zaměření, vyhlašuje soutěže a už se vše neodehrává jen na poště v areálu budovy. Umí jít za lidmi do města i do přírody, k vodě, na různé slavnosti a závody.
Pošta nám rozkvetla a rozkošatila se nám. A to je myslím dobře. Prodávat a nabízet na poště nové služby, ukázat všem přívětivou tvář. A co je dosud v plenkách, to musí jít ven za lidmi. Myslím, že je dobře, že pošta začala nabízet i knihy. Dnes i taková velká města v libereckém kraji jako je Frýdlant v Čechách, Chrastava či Hrádek nad Nisou nemají knihkupectví. Pošta by mohla od vitrínek s knihami přejít k pultům s knihami, časopisy a periodiky. Mohla by mít vlastní cestovní kancelář a využívat k rekreaci i pošty v zahraničí se stejnými úmysly, nabízet a vyměňovat si ubytovací kapacity.
O co míň dopisů si pošleme, o to víc letáků pošťák roznese. I jimi může pošta nabízet své nové služby, prodávat, půjčovat, organizovat třeba hudební nebo módní přehlídky, setkání příznivců a fandů historie aut, koní, dětská odpoledne, přehlídky plemen psů a koček. Nedivme se, mělo by to tak být, celý svět jde touhle cestou a lidé na tohle slyší. Cesta kolíčkové ústředny a telegramů je nenávratně pryč. Jsme svědky doby úspěšných manažerů a netradičních aktivit...