Jsou noci, které milují bezdomovci. Stejně jsou na tom milenci, noční zvířata a my, důchodci. Nechodíme spát. Takové noci jsou pro nás, jako ty na Karelské šíji, bílými nocemi. To se nechce spát nikomu. A když si pak lehnete na lavičku ani se nepřikryjete, boty nesundáte. Milosrdná noc přikrývá naše těla a halí tváře, tiše plyne, jako když jíš z talíře plného krupicové kaše, která neubývá.
Všeobjímající ticho kolem třetí hodiny ráno zmůže každého stejně, jako denní vedro, kdy se v horku pohybují jen mladí a zdraví lidé. Staří, bezdomovci a lidé jako já tiše kdesi posedávají a čekají na zázrak, který způsobí, že jim zas jednou bude dvacet, třicet a bez obav půjdou venčit psa.
Jak v tomhle zatraceným horku spát? Všude ticho, ticho a okna dokořán. Je jedno, zda jde o Jablonec, Novou Ves, Chrastavu, Hrádek, Liberec. V noci je klid všude, všude chcípl pes, nikde ani hlásku, utichl šepot ložnic s okny dokořán. Tam někdo spláchl exkrement, tam se šel v noci do kuchyně napít a ani nerozsvítil. Po trávě cosi přeběhlo, ani to stéblem nepohnulo a je pryč.
Za chvíli bude ráno Teď je ještě hluboká noc, noc plná štěstí, tichá a podobná té, o které se zpívá v jiném čase tichá noc, svatá noc... Vše kolem obdarovala magickou mocí, vojáka i generála, vše zahalila pláštěm z pohádky tisíce nocí a téhle jedné, navždy jediné a neopakovatelné, ze 14. na 15. července roku 2010. Noc, na kterou se nezapomíná.
Žádné komentáře:
Okomentovat