Schweinfest v Hotelu Schienhof

Schweinfest v Hotelu Schienhof aneb Prasečí hody v Hotelu Praha

Že jsou lidé lační a chtiví peněz, je všeobecně známo, ale tenhle příběh essesáků z Liberce a šmelinářů „ze za kopce“, se skutečně stal na samém sklonku II. světové války v Liberci, o masopustu roku 1945. To už z polského území byla slyšt Rudá armáda a hladoví němečtí uprchlíci zaplavovali město Liberec. Místní příslušníci SS a gestapa už dávno přestali věřit na zázračné zbraně šíleného führera a mysleli jen na sebe.
Tady začíná příběh šmelinářů zpoza Ještědu a chamtivých fašistů, kteří ještě v posledních dnech války nechali město vyzdobit červenými plakáty s hesly: Vydržet do vítězství! nebo Bolševický chaos! Tím udělali zadost služebním povinnostem a dali se do úkolu sehnat načerno prase a pořádně se, i na úkor hladových soukmenovců pořádně se ožrat a nacpat bez lístků a načerno. Za to by, kdyby to prasklo, šli ještě před rokem před stanný soud a pokud by jako vojáci nebyli zastřeleni, skončili by v koncentračním táboře Dachau - Sachsenhausen, v trestnicích, v nejlepším případě jako degradovaní v trestných praporech na ruské frontě. Hůř by dopadnout nemohli.
Sami sebe přesvědčili, že pro zlepšení morálky policejního aparátu zorganizují pijatici a žranici v Hotelu Schienhof (Praha) a že čuníka získají od šmelinářů. Od nich do Liberce i okolí proudil potravinový kontraband a protože německý policajt musí vědět všechno. Nebylo od věci dodavatele kontaktovat a prase bylo na cestě. No, vlastně bylo přivezeno 100kg naporcovaného vepřového získaného za hotové, bez lístků na maso. Akce Schweinfest mohla začít se známou německou důsledností. Nic nebylo ponecháno náhodě.
Slavný esesácký vepřový masopustní příběh začal už v 19 hodin, kdy hlavní číšník uvolnil pojistky elektrického vedení. Vyinkasoval peníze od nic netušících hostů a prohlásil, že porucha na elektrickém vedení je velká a poslal hosty domů. Za necelou hodinu se hotel před libereckou radnicí začal plnit pozvanými hosty v černých holinkách zdravících se zdviženou pravicí navzájem vedle dalšího, už neformální pozdravu: Ať žijí vepřové hody! Žranice, pijatika, obhroublé vtipy a řev vojenských písní zněl, jakoby vojska porážející fašisty nestála pár desítek kilometrů severně odtud.
To, co uviděla ráno parta uklizeček, bylo k nevíře. Všude zvratky, téměř vše rozbito nebo popáleno od cigaret. Vrchní komisař Rilke byl, na rozdíl od uklizeček, nadmíru spokojen. Nejen, že utužil kolektiv, ale dostal i nový nápad. Nenasytnost českých šmelinářů nedaleko od „Kříže u potoka“ mu přišla vhod a protože peníze už od dob římských císařů Vespaziána a Tita nesmrdí, další, načerno vykrmené prasátko změnilo majitele. Však se také vrchní komisař ukázal jako grant. Zaplatil a ještě 200 mařen přidal jako dýško. Tohle další prasátko mělo už jiný cíl než utužit rozkládající se kolektiv libereckých esesáků. Putovalo autem za rodinou šéfa libereckých vrahounů do Říše. Dr. Rilke tam však už za ním nedoputoval. Osud mu připravil jiné zkoušky, v nichž už neobstál a tak rodině místo manžela dorazilo rozporcované prase. Jak symbolické a neosobní... Ale to už loď liberecké policejní služebny opouštěly prchající krysy v černých uniformách.
Zda včas převlečeni dorazili do svých říšských domovů nevím. Po jejich zápachu se nestýskalo ani hladovějícícm libereckým Němcům ani tisícům uprchlíků z už osvobozených území na východě.Nejsmutnější na celém příběhu je role šmelinářů, kteří svou čest a svědomí vyměnili za peníze. Letos od tohoto příběhu uplynulo 65 let, přesto bychom neměli zapomenout, že i takové příběhy se skutečně staly. Lidé rádi opakují své chyby...