Neptun je zpátky na náměstí. Kdysi jej odtud vypudil Prométheus, pak je oba dva zlikvidovali komunisti. Ne, to je hloupost, jako v té televizní reklamě „nejsem žena, jsem muž“... Žádní komunisti, ale trubci, co si mysleli, že co je od Němců, tak smrdí (kromě peněz ovšem). Zní to falešně a falešný byl i pocit českého kolonisty po pětačtyřicátém.
Buďme rádi, že nezbořili i tu libereckou radnici. To vlastně ani nemohli, protože kde by potom obrazoborci seděli... Byla to doba revolučního vzepětí a hry na nové obrození. Trochu směšná z dnešního pohledu, trochu víc o zabaveném majetku a o tom, kdo vyhraje volby v poválečném období. A tady je každá karta dobrá, takže: Pryč se starým německým haraburdím! Sobě domů si vezmu jen cenné obrazy, koberce, nádobí, co ostatní nevidí. Navenek Čech jako poleno, doma ve vnitrozemí ať se raději neptají. Nemusel donášet, teď boří staré a staví nový svět.
Jak se těmhle nacionalistickým proklamacím snadno naletí! Jsou tu od toho manažeři, manipulanti, noviny a politické strany. A pak se sejde den se dnem a z náměstí zmizí socha, sousoší a lidé si zvyknou. Bylo to tak vždycky, vítěz bere všechno, revoluce požírá své děti. Žluté nebezpečí, rot front, heil Hitler, čest práci, soudruzi, kamarádi, bývalí šlechtici, studentská mládeži...
Laciná hesla. Laciné pozdravy a -ismy, -ismy a dnes minarety. Jak se tak země otáčí, stále stejná písnička. Aspoň, že Neptun opět stojí. Trochu mi na něm vadí, že je celý bílý a nový, ale vem to čert! V tomhle libereckém počasí mu to dlouho nevydrží.
Žádné komentáře:
Okomentovat