Můj otec byl vegetarián, tudíž mu nedělalo potíže prodávat v „zelenině“, tehdy n.p. Zelenina Terezín, prodejna 05 Liberec Ruprechtice. Zelenina byla doma na talíři stále. Sice ta zavadlá, nestandardní, co už ji nikdo na krámě nechtěl, za to jí bylo hodně a často. Můj život byl prostě se zeleninou spjatý i proto, že jsem tatínkovi v prodejně často pomáhal.
Jednou paní, co právě nakoupila stála už před obchodem a z papírového pytlíku si vytáhla zelenou papriku. Kousla do ní a já myslel, že je po ní. Zrudla, vyvalila oči, vyplivla ukousnutý kus a zaječela:“Vodu!!!“ a vletěla jak vlaštovka zpět do krámu. „Co jste mi to prodal? To snad jsou feferonky, vždyť to není k jídlu!!!“ Tatínek a odpovědný vedoucí v jedné osobě, zapomněl na dobu, ve které se příběh odehrával a rázně zákaznici poučil: „Milostivá paní, neječte mi tady, já do paprik nevidím a pokud zboží reklamujete, tak prosím účtenku.“ Dáma nedáma se narovnala a mrštila po otci sáček s paprikami. K ostatním zákaznicím v prodejně pak prohodila:“Sežerte si je, ať tratím!“ Otec neztratil glanc, sáhl do šuplete a opáčil:“Tady máte 8 korun československých a už k nám laskavě pro papričku nechoďte.
Zda si byla zákaznice stěžovat na radnici, jak slibovala, či nikoli, to už si nepamatuji, ale na jedno ano. Táta si do jedné z těch paprik kousl a zaječel, jako by ho do zad kousl medvěd:“Bože, mně ta huba shoří!“ Vrhnul se k telefonu a volal na podnik, co to je tam za kvalitáře, co pustí do prodeje papriky, ostré jak indonéská dýky. Dozvěděl se, že zelené papriky jsou vlastně všechny až na výjimky pálivé. Tehdy, před 40 lety nepálily jenom žluté papriky z Maďarska. Zelené kvalitář v Terezíně ochutnal a pokud zjistil palčivost, mohl je dát do obchodů o něco laciněji. Také se mohlo stát, že celá přepravka s paprikou mohla být nepálivá až na jednu, kterou si dáma strčila do úst.
Paprika je prostě paprika a pokud některá pálí, pak je to asi normální. A potom... Ta cena 8 korun stála za riziko, že Vám ústa možná shoří. Ale znáte to z domu. Co strávník, to jiný právní názor. Faktem zůstává, že tehdy, před čtyřiceti lety a snad se to může přihodit i dnes, jedna paprika ze sáčku bude do zbojnického guláše a ostatní na chleba s máslem. Ovšem přesto je pojídání paprik na ulici velmi rizikovou činností. Dobrou chuť vám přeje můj tatínek v mém zastoupení.
Žádné komentáře:
Okomentovat