V roce 1935 získala Henleinova strana nejvíce hlasů voličů v severních Čechách. Následující rok byl rokem rozmachu fašistického hnutí. Slávou opojený Konrad Henlein vystoupil 23. 2. 1936 na Německé univerzitě v Praze s projevem o německé kultuře v Československu. Jeho řeč byla snůškou nacistické ideologie, kterou na následných přednáškách v Sudetech pomáhal dál šířit osobně Josef Goebbels.
V Liberci bojovali henleinovci především proti židovskému řediteli divadla Barnayovi a proti udělení domovského práva německému spisovateli Heinrichu Mannovi. To vše se odehrávalo na pozadí doznívající hospodářské krize, která velmi citelně dopadla na české a německé obyvatelstvo pohraničních oblastí ČSR.
V okrese Jablonec nad Nisou, Liberec a Frýdlant v Čechách bylo v těchto letech asi 28.000 nezaměstnaných. Spotřební průmysl, textilní a sklářská výroba stagnovaly. Sudetoněmečtí fašisté z problémů, které republika měla, obviňovali vládu v Praze. Demokraté na ofenzivu sudetských fašistů odpověděli dvěma shromážděními antifašistů v roce 1936. Na liberecké Střelnici se sešlo 1.200 účastníků manifestace, která odmítla Henleinovo pojetí řešení hospodářské krize a kulturního rozvoje Němců v Čechách.
Řečníci jako R. Appelt, K. Kneschke a J. Winternitz našli argumenty, které přeměněny v činy mohly zastavit šíření nacistické demagogie. Žel, až okupace československého území nacistickým Německem a Druhá světová válka jim daly za pravdu. V boji proti nastupujícímu fašismu zůstávala snaha německých antifašistů na severu Čech osamocena. Přesto a často za velkých obětí bylo dost německých občanů našeho kraje, kteří se fašistům postavili. Organizovali řadu akcí, ke kterým patřilo i vystoupení pěveckého sboru moskevského rozhlasu pod vedením A. Svěšnikova dne 13. června 1936 ve vyprodaném libereckém divadle.
Žádné komentáře:
Okomentovat