Tak jsem si to ověřil. V Berlíně opravdu otevřel jeden podnikatel obchod s potravinami, které se dříve v Čechách prodávaly za poukázky v Tuzexu. Tuzexové poukázky – bony, bylo možno získat legálně pouze směnou za „tvrdou západní měnu“ nebo koupí od někoho, kdo se jich chtěl zbavit. Směnný kurz byl pohyblivý, ale běžně to bylo 5,-Kčs za 1 tuzexovou poukázku. Do výlohy jabloneckého, po určitý čas i libereckého Tuzexu se bylo nač dívat. Za bony bylo možno koupit všechno: výlet do Lurd, auto, obkládačky, pneumatiky, sklo, pračku, šperky, svetry, punčochy, ale především čokoládu, kávu, kakao, párky v plechovce, šunku, lázeňské oplatky, nedostatkové zboží všeho druhu a to i české zboží, které na pultech normálně nebylo k dosažení. To byl Tuzex.
Pro Severočechy to byl právě Tuzex v Jablonci nad Nisou. Tam, kde se před výlohami kupili ti, kteří nenakupovali, jen tak, aby viděli na co nemají, co pro ně není. Nebylo výjimkou, že tuzexové bony se staly i platidlem mezi určitou částí společnosti: řezníci, umělci, pumpaři, lékaři, lidé ve službách, hospodští, pracovníci podniků, kteří vyjížděli do zahraničí, ti všichni měli přístup k valutám, jejichž směnou měli přístup k bonům.
Už od poloviny 70. let minulého století stála značná část našeho zahraničního obchodu, ale z části i domácího na tom, co a jak se v zahraničí úspěšně prodá, na vekslácích a na směnné schopnosti nákupčích a „obírání“ cizinců, kteří do republiky zavítali. Šedá ekonomika nabývala obrovských rozměrů a řada lidí už své příjmy rovnou přepočítávala rovnou na tuzexovou měnu, za kterou nakupovala kvalitní – vývozní zboží.
Pro obyčejné lidi bylo, kteří si chtěli koupit džíny, bylo nutné si bony obstarat. Takové zboží na pultech státních obchodů nebylo. Zrovna tak čokoláda, žvýkačka, káva, které zase byly v Tuzexu lacinější než za koruny.
Tuzex, to byl pojem, značka kvality. Nebylo občana, rodiny, která by v Tuzexu aspoň někdy nenakoupila. Tajemníci vedoucí strany, pracovníci státních úřadů, policisté. Všichni jsme to brali tak, že je to samozřejmost, kterou nelze změnit. Koho by tehdy, na jaře roku 1989 napadlo, že do roka nebude po Tuzexu ani památky. Tuzex byl relikt své doby a vidíte, v rámci retro vzpomínek zapomínají lidé na zlé a ponižující. Tuzex se vrací a lidé vzpomínají. Spíš s tou dobou spojují své mládí, sílu a radost ze zdraví a mládí, kdy jim svět ležel u nohou. A že tomu tak je, ohlížejí se a vzpomínají. Vlastně se není čemu divit. Takže proč neotevřít v Berlíně retro Tuzex? Předpokládám, že v Liberci nebo v Jablonci vyroste také aspoň jeden. A lidé tam budou chodit a chlubit se starými tuzexovými poukázkami, které jejich rodiče nestačili před čtvrtstoletím utratit. A budou se, stejně jako oni ptát, zda mají lázeňské oplatky, čokoládu nebo bonboniéru Lidka (patrovou), párky v plechovce, dobrou kávu. Jakoby tohle zboží nebylo vedle v sámošce. Nechte je. Nechtějí změnu režimu. Chtějí, aby se vrátilo něco, co se nevrací. Mládí...
Žádné komentáře:
Okomentovat