Co mi dědeček vyprávěl, tak naproti kinu Sofia v Liberci stával za Rakouska bordel. Našim uším kino Sofia už téměř nic neříká. Přestavba Liberce započatá koncem sedmdesátých let minulého století mění Liberec k nepoznání. Svedení průjezdu městem ve směru Praha – Teplice do tunelu bylo vskutku revoluční a městu přineslo nebývalou úlevu v dopravě. Škoda, že obdobnou cestou nejde současná asanace, když místo řešení dopravních kolapsů stavíme ve městě naprosto zbytečné pomníky konzumace, přebytku a plýtvání penězi.
To mi připomíná, že jeden z posledních filmů, které jsem v kině Sofia viděl, byl film s docela výstižným názvem „Bože, jak hluboko jsem klesla“. Už jsem se zmínil, že naproti kinu býval nevěstinec. Nic, čemu by se za Rakouska i za První republiky, člověk divil. Bylo jich v Liberci požehnaně. Můj dědeček měl smůlu, že se nakazil hned v tom pod nádražím a jako voják , který právě dostal medaili za chrabrost z dovolené nic neměl. Psal se rok 1917 a naši to právě prohrávali na všech frontách (bližší údaje Dobrý voják Švejk, autor J. Hašek). Co vím, tak děda měl před svatbou, ze které tím pádem sešlo a děda skončil v Horních kasárnách na nemocničním kavalci.
Liberec měl s veřejnými domy ve svých ulicích vždy potíže. Opravdu jich zde byla spousta. Nová republika, obdobně jako Rakousko, chtěla problém řešit. Liberec dokonce nabídl jejich majitelům odkoupení budov. Ti požadovali licence na koncesi prodeje tabáku, lihovin a provozování ubytovacích služeb, což by ovšem představovalo start do neznáma či spíše návrat ke starému. Nic nepomohla registrace, kontroly a přesvědčování manželů, synů, turistů a vojáků místní posádky, aby služeb libereckých bordelů nevyužívali. Opak byl pravdou.
Stejně jako prohibice nezastavila konzumaci alkoholu, tak ani snaha libereckého magistrátu nevedla k redukci městské prostituce. Zájem byl obrovský. Ze zprávy magistrátu ve městě pod Ještědem vyplynulo, že se nejstaršímu řemeslu profesionálně, pravidelně či příležitostně věnovalo mnoho žen a dívek i z tzv. velmi dobrých rodin, studovaných a materiálně zajištěných. Co hledala tato děvčata v náruči chvilkových známostí? To už zpráva magistrátu (mimochodem neveřejná) neříká.
Žádné komentáře:
Okomentovat