Kdeže je dneska liberecká Střelnice, podnik s nebývalou tradicí nejvýznamnějších tancovaček, výstav, schůzí a akcí všeho druhu. Pokud to nevíte, dosud stojí. Symbolicky na cestě k libereckému krematoriu. Ale ještě pořád tam je. Raději se neptám, komu stojí v cestě a za jak dlouho bude komusi překážet, která holdingová společnost... Ale o tom nechci vyprávět a kazit liberečákům slunečný den.
Byla kdysi oblíbená televizní soutěž, oblíbená a srovnatelná s dnešními přihlouplými, žel nikdy nekončícími růžovými seriály z ordinace, zahrady, dvorky, kadibudky... Pekelně se soustřeď, jedna z mnoha jiných a přece tak oblíbených a vůbec ne hloupá, jak si dnes spousta mladých myslí. Byla rovněž o nás. Však její autor, Jaroslav Dietl a Karel Štědrý nebyli zrovna amatéři. Tak se stalo, že jednu středu odpoledne se liberecká Střelnice proměnila v improvizované televizní studio. A protože bylo léto, doba letních prázdnin a celá republika se chystala na Liberecké výstavní trhy, bylo o zábavu i v létě v Liberci postaráno.
Soutěže se zúčastnili pracující ze všech oborů, které na LVT vystavovaly. 24 soutěžících prošlo rozřazovacími soutěžemi a pak, v neděli v 19:30, seděla většina národa u televize (jedno- až dvouprogramové) a fascinovaně hleděla na zástupkyni Liberce, Brigitu Fuchsovou, mistrovou třídírny vlny v Textilaně, která se utkala s Annou Pokornou z Ústí nad Orlicí. Diváci v sále Střelnice i ti před obrazovkami nebyli zklamaní. Nezklamal ani pan Dietl ani Brigita Fuchsová. vůbec nezáleží na tom, zda něco vyhrála, ale Liberec se opět zviditelnil a nic ho to nestálo.
Dnes, kousek od opuštěné Střelnice zeje neskutečně otevřená zanícená rána, vybagrovaná za účelem čehosi velkého a nemravného, co budí pocit zoufalství a frustrace. Nezbývá, než se ptát, co bude dál? Pan primátor je s městem spokojen. Je spousta těch, co si to nemyslí.
Žádné komentáře:
Okomentovat