neděle 29. července 2012

Hospody – jsou i v Liberci



Kam jinam, když má žena nebo muž chuť si stýskat, když má žízeň, chuť si popovídat. Když mají vztek nebo by radostí řvali.
Hospoda a s ní chuť se opít. Něco sníst, pobavit se s přáteli. Hospoda to je kolorit svého místa, každá je trochu jiná. Hospoda je něco víc, než stačím říct… Co hospod znám, to jiná okna do světa, průvlaky ke hvězdám. Každá, každičká je jiná, šitá na tělo, jen si vybrat. Jsou hospody, které jsou jak zaoceánská loď, kde je silný mořský vzduch, kde se s tebou houpá podlaha a je ti špatně od žaludku.
Jsou hospody, kde dostaneš tataráka a k tomu jednu přes hubu, jako třeba ,,U Žabáka“, kde tě odnesou až k východu a nakopnou do zadku. Ne, to není personálem, to se tak sejde sestava kunčoftů. Tady se rádi perou, jako jinde hrají karty nebo šipky.
Hospoda řeší i úkoly vlády. I tady zasedá magistrát. A mohu říci, že ,,parlament“ pod Libereckou radnicí měl to, co tomu pražskému schází – chuť a schopnost něco vymyslet, na rozdíl od těch v Praze, co jeden druhého udává, natáčí, stenografuje a fotí….
 Jo, hospoda, to je věc. Dobré jídlo, pivo, hostinský a krásné servírky. Být při tom, když se dělí o tringelt. Dívat se i do hlubokých černých očí barmanek, obzvlášť, když je musí sklonit pod barový pult. Být šarmantní, nechat si připálit. Dát si to pivo jako křen, vybrat si. Poslouchat i vyprávět a nebýt omezen. Sedět a vědět, že mohu, co si budu přát. Mít chuť a dát si to, co budu chtít. To vede mé kroky do hospody, to je má alternativa, kterou si nedám brát. A nebudu se bát. Točí tady dobré pivo.  Pijí všichni. Kdo nepije taky umře - dehydratací. Já hasím jenom žízeň. Ale, dát si pivo a bokem buřty nebo tlačenku s cibulí, utopence... Dá si každý.
Platí pořád to stejné, kdo pil, umřel, kdo nepil taky. Ono opravdu jinak chutná pivo ze sudu, z tanku, než z láhve. Celá staletí platí, že dobře ošetřit pivo je vůbec to nejlepší, co pro tenhle zlatý mok může výčepní udělat. Však také dobré pivo musí pořádnou čepici a pokud nemá, něco není v pořádku. A půllitr musí stát na porcelánovém tácku, i když nyní stačí i papírový, potištěný hezkými obrázky.
Okolo piva to je celý obřad. Pivo musí být ošetřený a s hospodou se to má tak, že hospodský, co to s pivem neumí, musí pryč. Jako by si nadělal do gatí. Je až s podivem, jak často chuť piva umí nabudit. Hospoda je malá rodinná firma, kde si piva váží a umí je roztočit. Pivo je Čechů ráj, zpívá se ve známém kupletu a hospoda to je ten kostel, ve kterém kněz se ohání s tácem půllitrů. To je onen svatostánek, oáza na poušti, benzínová stanice, studna, kde jen fata morgana dovede mysl žíznivého poutníka ošálit.
Hospoda je svatostánek, kam přicházím nejen pít, ale i s hospodským poklábosit. S ním je radost posedět, rozvinout teorii, dopátrat se konce světa. Tak nějak si představuji svou hospodu, svůj stůl, sklenici. Tam, všude jsem hostem, kde popiju a něco k tomu sním. To je má hospoda, to je můj nový domov. V Liberci byly dva. Na obou koncích města, pod Ještědem a u opic. Škoda, že už nejsou! Byly jako dva ostrůvky v moři piva….

Žádné komentáře: